Jezdecký tábor Yonahlossee

recenze

Píše se rok 1930 a svět upadl do hospodářské krize. Svoji osobní krizi ale prožívá i patnáctiletá Theodora Atwellová, kterou právě přiváží její otec do jezdecké školy Yonahlossee v Severní Karolíně. Thea se doma na Floridě dopustila velkého prohřešku a musí na čas odejít jinam.

Mladá dívka tak opouští nejen rodiče a své dvojče - bratra Sama, ale i milovaného poníka Sasiho, na jehož hřbetě trávila při vyjížďkách většinu času.

Thea novou situace nese velice těžce. Sama, do té doby zvyklá žít na odlehlém místě plném pomerančovníkových sadů a zvyklá hovořit s cizími lidmi jen hodně sporadicky, se tak ocitá ze dne na den ve vzdálené elitní škole plné dívek z dobře situovaných rodin.

Dívky se tu mají zdokonalit v ježdění na koni, ale především se naučit být dámami. Většinu z nich, jak velí tradice, čeká v osmnácti sňatek a úloha vzorné manželky.

Thea je osamělá a smutná. Tak moc touží vrátit se domů, ale nemůže. Zlobí se na rodinu i svět okolo sebe. Nedokáže si zprvu představit, jak tady mezi tolika děvčaty vydrží. Postupem doby si ale na nové prostředí přivyká, mezi dívkami nachází kamarádky a život se v Yonahlossee nezdá už tak nesnesitelný. Kromě několika hodin vyučování ve třídách, totiž většinu času dívky sedí na koňských hřbetech. A to je to, co Thea miluje.

Jenže i v Yonahlossee se skrývá kousek čehosi zakázaného, a tak moc přitažlivého. Něčeho, po čem Thea zatouží, a co je tak moc podobné tomu, co ji vyhnalo z domova...

Thea svoje vyprávění ze života ve škole pravidelně prokládá svými vzpomínkami, v nichž se postupně i rozkrývá důvod pobytu ve škole. Dívka žila izolovaně od ostatních lidí, neměla žádné kamarády, všechen čas trávila vlastně jen se svým bratrem Samem a bratrancem Georgiem a společně objevovali krásy přírody a zvířat. Jenže pak se postupně stalo něco, co se stát nemělo...

Když jsem knihu otvírala, nevěděla jsem, co od ní čekat. Do první čtvrtiny jsem si ani nebyla jistá, jestli se mi líbí a baví mě nebo ne. Zkrátka jsem četla bez nějakého velkého zaujetí. Pak se to změnilo a příběh mě vtáhl do sebe. Nevím v jakém momentu ani proč, ale stalo se. Pohled do koňského světa i mladé dívčí duše skrývající tajemství mě zaujal. Autorka vypráví velice příjemně, lehce a později snad, s ohledem k věku hrdinky, i trochu nečekaně odvážně.

Thea není totiž typická kladná hrdinka. Fandíte jí, soucítíte s ní, ale občas ji musíte i nesnášet, když dokáže být v některých situacích tak moc sobecká, protivná a zaujatá jen sama sebou. Na druhou stranu je to ale stále jen mladá dívka na prahu dospělosti, která se hledá a objevuje vlastní sexualitu.

Jezdecký tábor Yonahlossee je kniha plná koní, mládí, zakázané sexuální přitažlivosti a především sladkosti i hořkosti dospívání. Příběh je velmi čtivý, zajímavý a poněkud zvláštní. I teď po dočtení tak trochu pořád nevím, co si o něm myslet. Ale není to myšleno negativně, jen je to zkrátka těžko definovatelné. V celkovém součtu se mi kniha líbila a troufám si říct, že rozhodně stojí za přečtení.

Komentáře (0)