Jehličky pod kůží

recenze

U mrazivého vrcholu hory kolem mrazivé elektrárny na zmrzlém stožáru lanovky je nalezeno zmrzlé tělo oběti bestiální vraždy. Dělníci, kteří tělo najdou, ztuhnou taky. Tentokrát ne zimou, ale zděšením.

Nález těla odstartuje kolotoč vyšetřování, do něhož je zatažen i major Martin Servaz. Vraha je nutno rychle dopadnout, do věci je zapleten i vážený a bohatý muž.

To, co na první pohled vypadá jako kapka v moři vražd ale začne nabývat jiného rozměru. Bestiálních činů začne přibývat a Servazovi začít být jasné, že vyšetřování se nepříjemně protáhne. Jak už to věděli tvůrci starých českých kriminálek, čas pracuje pro vraha.

A do toho je pořád taková zima.

Tlustá detektivka Mráz vyvolává rozporuplné pocity. Někteří ji chválí, někteří haní. Někteří ji srovnávají a jiní si ji užívají.

Já ji prostě žeru. Její četbu jsem si užila jako výborně vychlazenou čokoládovou zmrzlinu a ani na chvíli jsem neměla problém ani s dějovou linií, ani s postavami ani s popsanou hudbou. Naopak. Dneska má sluchátka v uších každý druhý, tak proč to nepromítnout do příběhu?

Všechny postavy mi do příběhu výborně zapadly a téma nedalekého sanatoria pro extrémně nebezpečné narušené delikventy mi knihu příjemně okořenilo.

Za sebe mohu říct, že Mráz se mi dostal pod kůži a už se těším na jeho další pokračování.

Komentáře (0)