Jak vypadá láska?

recenze

Zaslíbená (2020) 2 z 5 / Kikina182
Zaslíbená

Hollis by si nikdy nepomyslela, že nenadálý zájem krále Jamesona o její osobu může znamenat, že by se mohla stát královnou. Rozhodně nebyla první dívkou, na které královo oko spočinulo. Ale brzy se začíná ukazovat, že Hollis přeci jen není pouhým rozptýlením. Jameson z ní chce skutečně udělat královnu.

I když je jí král okouzlen, rozhodně se to nedá říct o ostatních. Hollis musí tedy vynaložit veškeré své úsilí, aby si udržela přízeň krále, do kterého se začíná zamilovávat, a zároveň přesvědčila ostatní, že je skutečně tou pravou volbou na královnu. Ale vzhledem k jejímu bezstarostnému chování, které by leckdo nazval dětinským, to nebude rozhodně lehké.

Navíc se situace zkomplikuje, když přijde o králův azyl žádat rodina uprchlíků. Hollis, která nikdy neměla možnost vést delší rozhovor s cizinci, tato rodina fascinuje a především jejich nejstarší syn Silas. A najednou se zdá, že její srdce možná netouží po králi tolik, jak si myslela.

Zaslíbená je vyprávěna v ich formě z pohledu hlavní hrdinky Hollis. Autorčin styl psaní se od Selekce moc nezměnil. Myslím, že jedinou změnou, je opakování některých slovních spojení. A to třeba i pětkrát v rámci jedné strany. Jinak si autorka udržela svůj lehký a čtivý styl psaní.

Z příběhu jsem neskutečně zklamaná. Začnu tím, že příběh je opravdu hodně předvídatelný a milostný trojúhelník nemá naprosto žádnou hloubku, vlastně ani žádný základ. Také je hodně nereálný. Některé věci se tu dějí za tak krátkou časovou linii, že to zkrátka není možné. A bohužel se nejedná o ojedinělý případ.

Také jsem v knize objevila pár nesrovnalostí a rozhovorů, které mi absolutně nedávaly smysl, jelikož se postavy bavily o věcech, které si řekly ani ne před dvanácti hodinami, jako kdyby šlo o naprostou novinku.

Celkově byl příběh neskutečně nudný a občas i absurdní. S výjimkou asi posledních padesáti stran. Tam se najednou začal konečně odehrávat nějaký skutečný děj, který byl i lehce překvapivý. Jediné, co se mi z příběhu líbilo, je skutečně ten konec, kde jako by autorka konečně nabrala druhý dech a přišla na to, jak má vypadat správná kniha.

Ačkoli byla většina příběhu dost špatná, nejspíš by to nebylo tak hrozné nebýt postav. V těch má totiž Kiera Cass absolutní zmatek. Skoro každá postava za ani ne tří set stránkovou knihu vystřídala zhruba tak pět osobností. Jejich chování se zkrátka neskutečně měnilo a to scénu od scény. Nedávalo to naprosto žádný smysl, stejně tak jako většina jejich rozhodnutí.

Navíc se tu jako mávnutím proutku měnilo kromě povahy i postavení jednotlivých postav vůči sobě. Nejdřív se nenáviděly a pak si najednou z ničeho nic věřily až za hrob. V jiném případě to bylo třeba tak, že jedna postava něco kritizovala a o minutu později bez nějakého vysvětlení to najednou chválila.

Popravdě netuším, co tahle kniha měla znamenat. Za mě to byl neskutečný mišmaš, kterému by neuškodilo několik dalších korektur. Možná by z toho mohl být dobrý příběh, jelikož hlavní myšlenka knihy není špatná. Možná lehce otřepaná, ale ne špatná. Ale to, co se mi dostalo do rukou, bohužel dobrý příběh moc nepřipomíná.

Na Zaslíbené se mi líbily skutečně jen dvě věci. První z nich je autorčin styl psaní, respektive jeho čtivost. Ale i ten byl bohužel negativním způsobem ovlivněn příběhem. A pak posledních zhruba padesát stran. Tam to opravdu vypadalo, jako kdyby se autorka najednou probudila a konečně začala psát něco, co dává smysl.

Řekla bych, že by se kniha mohla líbit tak dívkám kolem třinácti let, ale za sebe ji rozhodně nemůžu doporučit. Ani si nemyslím, že bych se k ní někdy v budoucnu odhodlala vrátit. Ale vzhledem k tomu docela nadějnému konci dám sérii ještě šanci a až vyjde pokračování, určitě ho zkusím. Pokud bude autorka pokračovat tak, jak začala na konci této knihy, nemuselo by to nakonec s touto sérií dopadnout tak špatně.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.

Komentáře (0)