Jak na Nový rok, tak po celý rok

recenze

Na porážku (2018) / Jack333
Jak na Nový rok, tak po celý rok
Ani při poslední noci starého roku se svět neobejde beze ztrát. Životy některých zasáhnout ohromné smutky, které jen tak ze svých srdcí nevypudí. Čím si to zasloužili?

Max Wolf se bude muset svým osobitým přístupem nějak vyrovnat s případem vyvraždění celé rodiny. Nejen jeho prostřednictvím tak zažijeme strach a napětí, které jej přivede k oprášení již skoro zapomenutého případu, kde hlavní roli hrál on – tzv. Řezník. Je možné, že by se vrátil? Nebo jej někdo napodobuje? Proč ukončil s takovou krutostí životy tohoto rodu?

Tony Parsons dokázal nádherně využít své literární schopnosti, aby nám tak mohl prezentovat a vtáhnout nás tam, kam potřebuje. Prostřednictvím barvitých popisů situace i vhledu do některých myšlenkových pochodů tak snadno prožíváme nejen naději, které se snad i dotýkáme, ale vzápětí ji zase tak snadno ztratíme a jsme ponořeni do věčného žalu. Hraje si s námi na výbornou!

Soucítíte s obětmi a toužíte, aby vrah byl dopaden. Jenže co když i ten vrah může být obětí? Co potom? Ano, odpouštím autorovi, že policisté jednají nelogicky a chybí jim tam nějaký ten detektiv s velkým D, který by jim vše osvětil. Vždyť je divné, když jen tak náhodou narazíte na toho, kdo za vše může. Anebo jsem až příliš kritický?

*
Někde v dálce lidé jásali.
Chlapec ležel na zádech a hleděl na půlnoční nebe, které teď bylo jasnější než ve dne a po celé jeho ploše se rozprostíraly barvy: žlutá, červená, bílá a zelená vybuchovaly mezi hvězdami a pak se snášely k zemi. Cítil takový klid, jen tak tam ležel a pozoroval oblohu, dokud jej nedostihla bolest, přesně ta bolest, kvůli které lidé vydáví celý obsah svého žaludku. Ucítil své zničené nohy a to utrpení bylo horší, než dokázal snést.
*

Komentáře (0)

kniha Na porážku recenze