Jacinda v pevnosti enkrosů

recenze

Boj o přežití začíná.

Ani předtím to Jacinda neměla lehké, teď se však tichá válka mezi Enkrosy a drakiemi rozjíždí naplno. Poté, co se záchranná skupinka vydala zachránit Miriam už nic není takové, jaké to bylo...

Jacinda se úmyslně nechá lapit Lovci, kteří ji dotáhnou přímo do středu enkroské pevnosti. Tam ji zavřou do cely a zkoumají, zatímco Jacinda spřádá plán na záchranu Miriam a zároveň se snaží drobnou drakii najít. Miriam je ale nějaká divná, jen leží a spí a ztěžka oddechuje...

Zároveň s Miriam zachrání Jacinda i všechny ostatní drakie, které Enkrosové drží, a pustí je na svobodu. Všechny se sice zachránit podaří, ale jejich plán v důležitém, klíčovém bodě selže... Přežije Cassian, nebo ho Jacinda viděla naposledy?

Závěr a rozuzlení téhle úžasné série je konečně tady! Byla jsem na něj tak natěšená, že jsem málem ani nemohla začít číst :)

I tentokrát je Jacindin příběh nabitý napětím a očekáváním a čtenář si při čtení říká, jak to asi dopadne, podaří se to? Chvílemi jsem nemohla přestat číst, a Jacinda v pevnosti Enkrosů, to byla rozhodně úžasná část :)

Jacinda tentokrát klesla ještě níž než v předchozím díle. Škoda, že ji popisují jako zrzku, protože je to typická, "inteligentní" blondýna. Sorry, bloncky, vy víte jak to myslím :) Já sama jsem taky špinavá blond :D Jacinda je ale naprosto pitomá, chvílemi se chovala jako malé, rozežrané děcko a ani si nedovedete představit, kolikrát jsem měla chuť do knihy vletět a ne jí dát facku, rovnou jí urazit hlavu!

Stejně tak Will. V porovnání s Cassianem se ještě dal, ale v tomhle díle u mě hluboce klesl. I z něj autorka udělala "blondýnu". I on se místy choval jako malý spratek a v tu chvíli jsem opravdu doufala, že mu Jacinda dá sbohem. Nedočkala jsem se :(

Tamře mocinky moc přeju. Sice tenhle typ kluků není zrovna něco, co by mě nějak moc přitahovalo, ale jsem ráda za Tamru. Na rozdíl od Jacindy Tamra z toho nedělá takovou vědu, není jak nějaká poblázněná kvočna a má zdravý rozum. To Jacindě rozhodně chybí (začínám se o ni bát: jste si jistí, že nemá tak nějak náhodou nádor na mozku?). Sice i Tamra šla v tomto díle kapku dolů, ale to se dá přehlédnout.

Brrr. Pitomec Cassian. - Tedy alespoň tohle bych řekla ještě tak u druhého dílu. Ale... Světe div se! Na jednou už je to jen: - Ach jo, Cassian. Na rozdíl od skoro všech ostatních postav z této knihy, on si u mě získal body nahoru. Ne, nemám ho ráda, ani trochu. Ale najednou je mi o dost bližší a tak jak jsem ho ze začátku šíleně nenáviděla, dokonce tak moc, že jsem si celou knihu říkala: Prosím, ať už konečně zdechne!, tak tentokrát můžu s jistotou říct, že by mi bylo milejší, kdyby Jacinda zůstala s ním, a ne s Willem.

A jsme u Miriam. Tahle mrcha mi byla už od začátku nepříjemná, ale pořád mi byla blíž než její idiotský bratříček Cassian. Ale tady, stejně jako její bratr, si u mě vysoce stoupla. Už se nechová jako tříletý fracek, ale jako dospělejší osobnost, navíc jde vidět, že to není jen bezcitná malá potvora. Když jsem viděla, jak moc jí záleží na jejím bratrovi, hned jsem měla chuť do knihy vejít a obejmout ji. A sice byla pořád na Jacindu drzá a sprostá a chovala se už zase jako malé dítě, ale vzhledem k tomu, jak Jacindu nesnáším a jak mě zklamalo, že ji autorka nenechala umřít, mi to tentokrát výsostně vyhovovalo :) To, co se stalo ke konci knihy, mě vyděsilo a překvapilo a zarazilo a já nevím co ještě, ale asi jsem nemocná, je mi Miriam líto :(

A pak tu máme Jabel. Tak tahle drakie rozhodně skrývá něco víc, než se může na první pohled zdát. V prvním díle nám ji autorka pouze letmo představila, ve druhém ji malinko zapletla do příběhu a vyplnila v něm tak jedno prázdné, ale zcela nepotřebné místo, ale na konci třetí knihy ji využila přímo skvostně a zařadila ji tak do celé dějové linie všech dílů, protože bez ní by některé věci byly jinak, než jsou. A co s ní autorka udělala potom? Bum, prásk, Jabel zdrhla a je fuč a nikdo se ani nepokoušel zjistit, co s ní je, jako by se ani nenarodila. Tak tohle se Sophii Jordan nepovedlo. Ani trochu.

Celkově byl tenhle díl rozhodně nejhorší z celé série, celková pointa a nápad prvního dílu se už ve dvojce začal velmi pomalu rozpouštět a tady se ztratil úplně. To, z čeho jsem byla v jedničce tak odvázaná, mi tady chybělo. Ta prvotní myšlenka, ten úplně první nápad a smysl už tady nebyl a na rozdíl od předchozích dílů jsem s hrdiny moc nesoucítila, chvíle, kdy jsem nevěděla, jestli Cassian žije nebo ne se mě vůbec nedotkla, bylo mi to ukradené, skoro jako by se nic nestalo. A celkově i rozuzlení a ukončení příběhu bylo neúplné, nedostatečné a Sophie Jordan si tak svou skvělou sérii prostě pokazila. Žádné vyvrcholení, žádný pořádný děj, který by na konci měl být. Je to, jako byste četli, přečetli první díl a skončili uprostřed druhého a dál už nešli, už prostě nečetli. Skončili byste v nejzajímavějším momentu. Přesně takhle autorka ukončila třetí díl a polovinu věcí, jejichž zápletka se poprvé objevila právě v tomto díle, zůstala nevysvětlena. Celkově to končí tak, jako by to mělo mít ještě pokračování, ve kterém se konečně dozvíme, jak to teda dopadlo. Konec je v podstatě otevřený a nedokončený, a dovolím si říct, že to vlastně ani není konec. Jinak ale autorka zase nezklamala, kniha je plná napětí a skvělých dějových zvratů a já rozhodně doporučuji.

Komentáře (0)