Huš, huš

recenze

Zavržený (2010) / Kikkika (294 views)
Huš, huš
Patchovy oči připomínaly černé hvězdy.
Bral všechno a nedával nic. Ne že bych o něm chtěla vědět víc. Nelíbil se mi zvnějšku a pochybovala jsem, že by se mi zamlouvalo, co se skrývá uvnitř.
Tedy, to není úplně přesné. Zvnějšku se mi líbil hodně.
Dlouhé, silné paže, široká, uvolněná ramena a úsměv zpola hravý, zpola svůdný. Cítila jsem, že mě neodolatelně přitahuje, a sama sobě jsem přestávala rozumět.
Nora Greyová je svědomitá, chytrá a rozhodně nemá ráda riziko. Jenže se zamiluje do Patche a to je její první chyba. Patchova minulost je totiž všechno, jen ne nevinná. A nejlepší, co kdy udělal, bylo, že se zamiloval do Nory.
Seznámili se na hodině biologie a Nora chce jediné – držet se od něj co nejdál. Jenže jak se zdá, Patch je vždy o dva kroky napřed. Dívka na sobě cítí jeho pohled, i když Patch není nablízku. Cítí jeho přítomnost, i když je v pokoji sama. A když své okouzlení nedokáže déle tajit, vyjde najevo, kdo Patch ve skutečnosti je a proč ji vyhledal. A za všemi otázkami, které se dotýkají jeho minulosti, si Nora a Patch mohou navzájem položit jen jedinou: „Jak hluboko dokážeš padnout?“



Přední strana obalu se už při prvním pohledu zalíbila, co mi však bylo proti srsti, byla strana zadní. Úplně kazila nabitý dojem nevkusných červeným "rámečkem", který byl v šedavém poli jako pěst na oko. Nakladatelství musím vyzdvihnout za volbu papíru, který je na omak velice příjemný. Jinak celá obálka je kopií původního vydání vytvořeného v roce 2009.

S čím dalším si nakladatelství pohrálo, byly péra, která zdobila každou ze stran. Byla to příjemná změna.

Při samotném čtení jsem prošla jakýmsi vývojem. Ze začátku jsem byla nadšená, pak unešená a nakonec zklamaná. V současnou chvíli můžu o knize spíše říct: A jo, šlo to... Což mě velice mrzí.

Začátek mě ohromil, v podstatě jsem čekala něco úplně jiného; ve skutečnosti mi ale z příběhu vyplynul lehčí horor; hodně povedený lehčí horor. Po pár prvních kapitolách jsem doslova valila oči a to ani nemluvím o tom, co přišlo pak...
Nápad byl originální; hlavně detaily, nad kterými jsem se často podivovala; jako u jedné z mála knih jsem se setkala s faktem, že jsem nevěděla, co se stane dál; nedokázala jsem poznat, kdo je dobrý a kdo zlý, což bylo po celý příběh dost matoucí.

A teď se dostáváme k věcem, které mě bohužel zklamaly. Jedná se prakticky vzato o celou třetí třetinu knihy, kde jakoby úplně vyprchalo všudypřítomné napětí mezi Patchem a Norou a vystřídal jej popis za popisem. Možná to bylo tím, že tato část je typická tím, že se čtenář dozví celou pravdu, ale osobně si myslím, že zrovna takto zpracované to být nemuselo...

Nora je typická současná hlavní hrdinka. Krásná, chytrá, vtipná, prostorově správně stavěná a hlavně si to vše vůbec neuvědomovala. Nebudu klamat, že jsem ji neměla ráda, byla navzdory stereotypu fajn. Její charakter se kazí až ve zmíněné třetí třetině, kdy se až nečekaným obratem mění v odvážnou a naprosto samostatnou.

Patch mi některým svým chování lezl na nervy. Nevěděla jsem, co udělá; netušila, za jaký tým ve skutečnosti kope a hlavně mě přiváděly do varu ty pošťuchující narážky na Noru. jeho detailní popis už prozrazuje anotace, takže asi každá čtenářka má představu, jak náš padlý anděl vypadá božsky a když pak otočí o sto osmdesát stupňů a rozhodne se Noru chránit?

Osobně to vidím tak, že andělé jsou zatím né tolik probádané vody a toho B. Fitzpatrick využila. Jsem si jistá, že příběh zaujal a ještě zaujme mnoho čtenářek; je to skutečně povedená kniha, i když se mi jedna z částí zrovna nezamlouvá, závěr to vynahrazuje; já poslední stranu miluju. :)

Moje hodnocení: 81 %

Další recenze na: bookks-infinity.blogspot.cz

Komentáře (0)

kniha Zavržený recenze