Holka, ty jsi vážně dračice!

recenze

Azurka opustila na několik týdnů svůj kmen a vydala se s rodiči na dovolenou, na které si má vyzkoušet, jak zapadnout mezi lidi. Příští rok se totiž chystá vyrazit na cesty - nejdřív chce vidět oceán a teprve potom hodlá zaujmout svou dospělou roli mezi drakii. Ale na dovolené se nachomýtne k nehodě, při které zachrání lidskou dívku před utopením a seznámí se s Tatem, nejúžasnějším lidským klukem, jakého kdy viděla. A všechno je najednou jinak...


První fakt k této knížce: Neskutečně jsem se zapotila při hledání originální obálky. Google jako by přestal pracovat a hledaný výraz byl i pro něj úplná záhada. Když jsem pak po hodné době nalezla cosi, nechtělo se mi věřit, že je to skutečně ono.
U české obálky vybrané editory nakladatelství CooBoo jsem pro jeden velký palec nahoru. U té americké... Jeden velký fail. Samotný přebal připomíná spíš reklamu na balenou vodu, případně na konvici pro čištění té kohoutkové.

Z knížky jsem byla naprosto nadšená! Uchvátila mě už po prvních stránkách, nápad, zpracování; přesně tohle si člověk potřebuje přečíst v neděli dopoledne, aby zapomněl na to, že druhý den mu začíná nové kolo, ať už v práci, nebo ve škole.

Nápad je jednoduchý a prakticky vzato se děj celé knihy dozvíte už v anotaci, ale to, jak příběh Sharie napsala, je přímo okouzlující.

Abych nepěla jen samé ódy (protože o tom přece recenze nejsou), knížka byla strašně krátká. Příběh Azurky a Tatea by si rozhodně zasloužil aspoň o dvě stě stránek více.
Dalším malým zklamáním se pro mě stal fakt, že Tate se vlastně ani nedozvěděl, kým jeho kráska je, a já tak byla ochuzena o tuto reakci, na kterou jsem byla od začátku zvědavá. Žádné: Holka, ty jsi vážně dračice! se nekonalo... Škoda.

Azurka je dívenka, kterou si musí každá správná knihomolka zákonitě oblíbit. Její roztomilé počáteční obava z lidského světa je brzy nahrazena zvědavostí a touhou poznávat lidi (hlavně jednoho) a je pravdou, že jsem se docela podivovala nad tím, jak brzy Tateovi podlehla.

Tate plní všechny dívčí sny a představy. Až mě trochu děsilo, jak perfektní se zdál; jak uchvácený z Azurky byl.

(Bohužel až při psaní této recenze mi skutečně dochází, jaké chyby charaktery postav měly, to však můj názor nemění...)


Jak už tato recenze napovídá, příběh Bez dechu jsem si oblíbila na plné čáře. Cítím se trochu nepatřičně, když je tato novela jediná kniha, kterou jsem od dané autorky četla, ale říkám si, co když první tři díly nebudou tak dobré a já se jen zklamu a odložím i Azurku s Tatem?

Knihu můžu jen doporučit, proto pokud se někdy setkáte s kombinací: neděle, slunečný den, žádné povinnosti; směle se vrhněte do čtení. ;)

Moje hodnocení: 84 %

Podpořte mě: knizni-svet.weebly.com/

Komentáře (0)