Ubručený plyšák a sladká lolitka

recenze

Po poněkud slabším druhém dílu série rodiny Bavettových přichází Kateřina Petrusová se skutečnou perličkou v podobě ubručeného Plyšáka a sladké lolitky.

Emily je zlobivá senátorská holčička, která potřebuje dvaceti čtyř hodinový dozor. A ten dozor má obstarat Henry, neustále se mračící zaměstnanec Bavettovic famílie.

Ve skutečnosti je však Emily holka, se kterou si není radno zahrávat a která nejde pro nějaké to sprosté slovo daleko, a Henry bodyguard, který má i přes věkový rozdíl pro svou zaměstnavatelku slabost a který by pro ni skočil i do ohně.
Tato kniha je důkazem, že když spolu žena a muž tráví moc času, může to skončit jen jediným způsobem... (A to ví i Henry...)

Obálka je ve stejném duchu jako předchozí dva díly - černobílé tváře hlavních postav a New York v pozadí. Nakladatelství nejspíš došlo k závěru, že starou (už) ověřenou klasikou nejde nic zkazit. A mělo pravdu.
(Po již napsané recenzi na podobnou obálku už skutečně nevím, co k tvrdému přebalu knihy říci. Možná jen, že by bylo vhodné více upozornit na název knihy, který v barevnosti východu slunce zaniká.)

Jako už v předchozích dílech jsem žasla nad jednoduchým humorem, kterým byl příběh naplněn a který zlehčoval už tak vážná motivy současné doby.
Tématika sama byla o něco málo propracovanější, než jsme u této české autorky zvyklí, ale hlavní problémy se - jako vždy - velice rychle a hlavně bez ztrát na životech vyřeší.

Kniha byla okořeněna o jednu-dvě erotické pasáže, které ani za mák neubraly na kvalitě rukopisu. Co musím vyzdvihnout, minulost hlavního hrdiny Henryho v chudinských čtvrtích a několik málo kapitol s dětmi bez domova.
Zároveň však musím body odečíst za absurdní vývin situací a nepochopitelné chování většiny postav.

Emily je divná. Na jednu stranu andílek, na tu druhou pěkná mrcha. Nedokáži si představit, že by se senátorova dcera mohla chovat jako nějaká holka z nižší dělnické třídy; ale ona se tak skutečně chová. Velkým záporem na jejím charakteru jsou i časté rozmary, které připomínají spíš Verucu z Karlíka a továrny na čokoládu: " Já chci veverku!"; "Já chci skleněný, létajicí výtah!"

Henry v předchozích dílech působil jako typický antitalent na komunikaci. V tomto díle se až nečekaným obratem mění. Paní Petrusová udělá z mafiána úplného světce, který má Emily spíš jako dítě než přítelkyni; také se občas mění v pravého strateka a velitele, což také docela narušuje koncept původního charakteru. Nicméně obratnost slona v porcelánu zůstává.

Jako další plus vidím, že se v příběhu setkáváme i s dalšími z předchozích dílů, hlavně s Robertem (kterého přímo miluju) a s Jo.

Závěrem... No na první díl to zkrátka nemá! Pokud můžu doporučit, přečtěte si ten... Ale jinak vše shledávám uspokojivým a i já sama si ji možná znovu přečtu... Tak za rok, až si použité vtipy nebudu pamatovat a kniha bude zase vtipná jako na začátku.


Moje hodnocení: 78 %

Komentáře (0)