Hunger Games - poslední díl

recenze

Síla vzdoru (2011) / david_474
Hunger Games - poslední díl
Konečně jsme se dostali na samotný konec příběhu. Trilogie Hunger Games, která se postupně filmuje a získává tak dvojí podobu, začala Arénou smrti, podruhé se do této arény Katniss Everdeenová vrátila při Vražedné pomstě, kterou na ni Kapitol přichystal, a nakonec se stává Reprodrozdem, který ve všech občanech Panemu probouzí naději.
Celý příběh je rozdělen do tří částí Popel, Útok a Vrah.
Začátek příběhu: Katniss se probouzí ve Třináctém kraji, o němž neměla jistotu, zda skutečně existuje, a musí se rozhodnout, zda se stane televizní tváří povstání ve všech krajích. Když nakonec na tuto nabídku kývne pod podmínkou, že prezidentka Coniová ušetří Peetu a ostatní Splátce z Hladových her, vloží se do rukou svému zkrášlovacímu týmu. Každá stránka je velmi napínavá, naprosto úchvatná a člověk se od ní těžko odtrhne, především, když příběh vrcholí v polovině knihy, když se Peeta objevuje v kraji a pokouší se usmrtit Katniss.
Od tohoto okamžiku příběh hodně ochabl. Čekal jsem napínavý děj, nějakou akci, ale vůbec o nic nejde… Katniss najednou nemůže bez morfia žít, Peeta neví, kde je pravda a co pokládat za lež, a Hurikán ač je největším kamarádem Katniss, si náhle začne dělat, co ho napadne. Katniss chce oba, pak ani jednoho, pak jen jednoho z nich a po chvíli chce zase toho druhého. Milostný trojúhelník fanaticky předbíhá děj knihy, a přitom nemá žádný hlubší smysl. Nakonec Katniss sjednotí všechny kraje a vnikne do samotného Kapitolu společně s Peetou a Hurikánem, ale zjistí, že to jsou další Hladové hry s výjimkou, že v těchto hrách může vyhrát více hráčů. Problém příběhu ale vidím v tom, že naši hráči předem vědí o všech nástrahách, které nejdříve zlikvidují a poté poklidně projdou ulicí blíže k centru. Někdy je nějaká past skutečně překvapí, ale nedělá jim vůbec žádné potíže před ní utéct nebo se jinak zachránit. Už to nejsou hry, jaké bývaly v předchozích dvou dílech, ale zároveň jako vedlejší dějová linie mi nepřijde ani moc zajímavá, natož napínavá a akční. Postrádá svou chytlavost, jež mě držela celou dobu. Čekal jsem, že nastane válka, ale marně. Válka byla velice poklidná a probíhala formou televizních proklam. Každá strana vysílala proklamy na svou obhajobu a nutili, aby se lidi postavili na jednu z nabízených stran… Místo skutečné války jsem četl jen o politické přestřelce. To mi přišlo nudné. Když už jsem to začínal vzdávat, nastal zvrat událostí a do hry se přidali obyvatelé Kapitolu i vzbouřenci. Začala válka v centru města a děj se stal akční. Když pak ale uprostřed té nejnapínavější bitky, kdy už stojí před palácem prezidenta Snowa, Katniss ztrácí vědomí a probouzí se až po týdnech v nemocnici, abychom zjistili, že v ten den válku vyhráli a dobyli tak i Kapitol, opět mě přemohlo zklamání. To je nevýhoda příběhu, který je vyprávěn v ich-formě, neboť jakmile usne hlavní hrdina, usne i příběh, když hlavní hrdina omdlí, omdléváme společně s ním, a když hlavní postava umře, nastává konec knihy a už se nikdy nedozvíme, jak to vlastně dopadlo… Katniss naštěstí neumře, ale kvůli svému dost častému vypětí sil či nemotornosti přicházíme o veškerý příběh.
Už jsem měl pocit, že bude všechno ztraceno. Čekal jsem úplně něco jiného… ale když došlo k slavnostní popravě prezidenta Snowa na konci předposlední kapitoly, nestačil jsem se divit. Konec knihy překonal všechna má očekávání, ač musím přiznat, že bych nechtěl prožít osud Katniss Everdeenové.

Komentáře (0)

kniha Síla vzdoru recenze