Hortenziová zahrada

recenze

Hortenziová zahrada (2019) / evasamankova
Hortenziová zahrada
Starými pověstmi opředený klášter, malebná Bretaň a zahrada plná hortenzií jako pamětník velké lásky i tragického neštěstí. Druhá světová válka a současnost. Dvě ženy, dva příběhy, jedno místo…

Hortenziová zahrada je název dalšího románu nesoucího „placku“ bestselleru z nakladatelství Euromedia Group, tentokrát v koedici s nakladatelstvím Brána. Jeho autorkou je Marie Lamballe, což je pseudonym německé spisovatelky Anne Jacobs, od níž mohli čeští čtenáři číst trilogii Panský dům.

Román Hortenziová zahrada je situován do Bretaně, kde se děj odvíjí ve dvou časových obdobích. První linka se odehrává za druhé světové války a vypráví o dvou sousedících rodinách - o LeHaziffových a Tabarlyových, jejichž děti jsou od útlého dětství dobrými kamarády. Postupem let během dospívání se vzájemné city stávají silnějšími. Do popředí ovšem vstupuje druhá světová válka a mladí muži odcházejí bojovat. Další osud nerozlučných kamarádek Semy a Maelly, i jejich bratrů, provází temný stín…

Druhá část knihy je zasazena do současnosti, kde sledujeme mladou sochařku Giselle, pracující na obnově zchátralého kláštera. Dočasný život po boku jeptišek přináší mnoho úskalí. V průběhu svého působení v klášteře se Giselle seznamuje s Yannikem LeHaziffem a oba společně, aniž by to zprvu vůbec tušili, odhalují několik desetiletí zapomenuté rodinné tajemství…

Marie Lamballe je v úvodní třetině knihy spíše ospalým vypravěčem. Románové dění je poněkud plytké, táhlé a postrádá kousek oné pověstné jiskry. V určitém momentu autorka ale nabírá dech a její vyprávění se stává svižnějším, díky jemuž je čtenář konečně vtažen naplno do příběhu.

Trochu paradoxně se tak ale děje i navzdory tomu, že v příběhu nepřibývá výraznější množství akce, a stejně tak i postavy zůstávají spíše jen černým písmen na bílém papíře, bez výraznější profilace a psychologické propracovanosti. Přesto přese všechno se autorce daří držet čtenářův zájem. Svůj podíl na tom má působivá atmosféra a někdy i jemný humor.

Vyvolat u čtenáře silnější emoce se však autorce za celou dobu nepodaří. Rozpačité pocity, známé z úvodní části, se znovu přihlásí o slovo v závěrečné pasáži, kdy Marie Lamballe provádí ve svém příběhu podivný morální „veletoč“.

Hortenziová zahrada jako majitel bestsellerového označení zřejmě neobstojí. Ovšem jako průměrný ženský historický román ano. Sálající atmosféra opředená starými legendami o bájných postavách - kupříkladu králi Artušovi a jeho rytířích kulatého stolu, zakázaná láska i trocha tajemna se starají o milou oddechovou četbu.

Komentáře (1)

kniha Hortenziová zahrada recenze

VasnivaCtenarka
09.12.2019

Naprostý souhlas. Knížka je to oddechová - to ano. Děj první linie z doby 1930 mi přijde poměrně ještě dobrý a skutečně vtáhne čtenáře do děje. Děj z druhé linie, který se odehrává v současnosti mi přijde táhlý.