Hold klasické duchařině

recenze

Milovníci duchařských příběhů zbystřete! Nakladatelství Plus vypustilo do víru literárního světa další dítko z Pestré řady, jež je poctou všem klasickým dílům, v nichž se to jen hemží nemrtvými, lapenými dušemi, zdánlivě křehkými hrdinkami i tajemnými a bezbrannými dětmi. John Boyne se rozhodl vyprávět něco, co by se na první pohled mohlo zdát jako již dávno mrtvé a zapomenuté téma. Ale co je mrtvé, nemusí vždy mlčet.

Eliza Cainová je osiřelá jedenadvacetiletá dívka, která příliš krásy nepobrala a po nedávném otcově skonu je nucena postavit se na vlastní nohy se svým skromným výdělkem učitelky mladých děvčátek. Vcelku brzy se však ukáže, že domov, který Eliza považovala za samozřejmost, je jen pronajatá nemovitost, jejíž nájem je pro mladou ženu neudržitelný. Jako vysvobození se proto jeví poněkud zvláštně znějící inzerát od jakéhosi H. Benetta, shánějícího guvernantku do domu Gaudlin Hall. Eliza příliš dlouho neváhá a co bys řekl švec, ocitá se na cestě do neznámých končin.

Sídlo Gaudlin Hall je překrásnou ukázkou klasického hororového stavení. Spousta opuštěných místností uprostřed ničeho. Naoko udržovaná stavba se pomalu, ale jistě hroutí a podléhá neúprosnému zubu času. Uprostřed kamenných zdí se Eliza ujímá péče o vzdělání dvou dětí – Isabelly a Eustáce. V tu chvíli ještě netuší, že je již šestou guvernantkou v průběhu posledních dvanácti měsíců. A záhady mohou začít vřít.

Předně v celém sídle není ani památky po rodičích. Jediný další obyvatel Gaudlin Hall je nerudný správce, který je ovšem vše, jen ne družný a přívětivý. I když vlastně, je tu ještě někdo – tajemná služebná, zjevující se každé ráno v nepravidelnou dobu a záhadně mizející pokaždé, když se jí Eliza vydá po stopě. Základy našeho pokrmu jsou připraveny, můžeme jen přimíchat několik zbývajících ingrediencí a knižní hody mohou začít. Duchové se probouzí, a všichni ostatní očividně vědí mnohem víc než nebohá Eliza, které začíná jít pomalu, ale jistě o život.

V tomto domě straší je přímočarý duchařský příběh s poměrně nekomplikovanou zápletkou, což však rozhodně není jeho minus. John Boyne dokázal v dnešní době, kdy horory oplývají nespočtem zkrvavených mrtvol, uřezaných údů a přehršlí dalších zvráceností, stvořit dílo, které doslova pohladí svou jednoduchostí a lehkým mrazením v zádech. Nehraje si na něco víc; přízraky na Gaudlin Hall dělají jen to, k čemu byli prapůvodně určeni. Děsí živé a snaží se ze záhrobí vykonat svou pomstu, kletby i pokřivené sliby. Nebo naopak, věrni své životní přísaze, chrání pozůstalé. Boynovo knižní sídlo je výbornou směsicí tajemna, podivných nehod, rozzuřených mrtvých, mlčících živých i plíživé atmosféry všudypřítomného neštěstí.

Celá kniha je prošpikována více i méně nápadnými odkazy na Dickensovo dílo, výhodu mohou mít tedy ti, kteří mají od Charlese něco málo načteno. Ovšem ani čtenáři neznalí díla páně Dickensova rozhodně nepřijdou zkrátka, o to se nemusíte bát. Opravdu, to je zřejmě jediná věc, jíž se skutečně obávat nemusíte. Bojte se raději nenadálých vichrů. Nebo padajících kamenů ze střechy. Anebo vroucí vody tam, kde vždy tekla jen voda ledová. Nikdy nevíte, jestli ve stínech nečíhá něco neviditelného, co vám půjde po vašem bezbranném a obnaženém hrdle.

Pan Boyne vzdal důstojný hold všem duchařským klasikám a s grácií předkládá čtenářům jemně vyšperkovaný klenot, nesoucí v sobě volání mrtvých. Jste zvědaví, co se stane, když jej přijmete? Inu, berte a račte vstoupit do Gaudlin Hall, všichni jeho obyvatelé vás více či méně vítají.

Komentáře (0)