Historie s příchutí krve

recenze

Mordy a jiné zločiny (2014) / katy238
Historie s příchutí krve
Dějiny byly psány nejenom velkými činy a státnickými rozhodnutími, ale také vraždami a násilnostmi, což se stalo v některých případech synonymem prvního zmiňovaného. Vždyť kde by byla historie bez velkých vojevůdců, rozmáchlých gest a vývoje zbraní, kdy se právo silnějšího a mocnějšího postavilo nad ty slabší a méně mocensky vybavené. Inu, asi by to bylo poklidnější, ale už na základní škole pomalu chápeme v hodinách dějepisu, že tak to bylo a zpětně s tím mnoho dělat nelze.

A i o tomto se můžeme dočíst v zajímavé knize Mordy a jiné zločiny. Před jejím přečtením je však nutné si něco důležitého uvědomit. Hlavně to, že kniha se snaží tvářit jako trochu něco jiného, než ve skutečnosti je, a totiž jako kriminalistický sborník. Což ovšem není při největší snaze ani omylem.

Publikace svým obsahem z větší části přibližuje násilné události naší historie i nedávné minulosti. Započíná rozborem středověké kriminality, práva, pak pokračuje přes bratrovražedný boj Václava a Boleslava a postupuje až na naprostý závěr knihy k novým politickým procesům. Čtení je to nesmírně zajímavé, ovšem pro někoho, kdo se aktivně zajímá o právo a trest a nevadí mu rozsáhlejší teorie v této oblasti. Proto velký nápis na obálce „100 kriminálních příběhů“ není příliš vhodně zvolen, protože ani při nejlepší fantazii, ať je výklad práva jakýkoliv, si jako kriminální příběh opravdu nedokážu vyložit události kolem vyvraždění Slavníkovců, jakkoliv to bylo špatné (či dobré, úhel pohledu je různý). Proto kniha natěšeným čtenářům přináší namísto zajímavého čtení rozčarování, kdy že konečně začnou případy Straky a spol. No, nezačnou.

Ale zkusím to vzít popořadě, co v knize tedy čtenář naleznout může.

Publikace je rozdělena do několika bloků, středověká kriminalita, raněnovověká kriminalita a novověká kriminalita. Autor ke každému z bloku poskytne právní výklad, něco historie a pak se pomalu přesouvá k jednotlivým případům, které končí vraždou, ať už v jakémkoliv kontextu. V úvodu knihy se jedná hlavně o případy šlechtických rodů, protože ty jsou zmapovány historií té doby nejlépe a jakkoliv se mohli tehdy radovat někteří z pádu jednoho a převzetí moci druhým, byla to jednoduchá zabíjačka se vším všudy, ať už vykonaná v rámci různých bojů či pučů či jako úkladná vražda. Tato část knihy je spíše dějepisného rázu, a i když je fajn osvěžit si dějiny, počítám, že mnoho původně nalákaných čtenářů u ní dlouho nevydrželo.

Raněnovověká kriminalita už je o něco blíže představě o knize, ale stále se pohybujeme od počátku 16. století, v časech loupežníků, popravy českých pánů, inkvizice a Albrechta z Valdštejna. Historicky zajímavé a nikdy není na škodu si tyto události připomenout. Ale opět to není duo manželů Stodolových.

A po delší době se lze posunout až do novověké kriminality, kde autor připomíná právo v 19. století a plynule se přesouvá do 20. století. Připomíná hrůzy nacismu, komunismu a zde se mihne třeba i Láďa Hojer či Jaroslav Papež, z knihy je ovšem patrné, že historická fakta a větší události, např. život a skon dr. Emila Háchy na pozadí událostí 40. let 20. století, jsou autorovi bližší.

Kniha jako taková je výborná a užitečná a určitě je zajímavou pomůckou pro rozšíření obzorů v českých dějinách. Události našich vládců popisuje z jiné perspektivy a není na škodu si ani mnoho let po opuštění školních lavic připomenout, co se dělo a proč a jaké to mělo návaznosti v dějinách, ale neškodí to říct na rovinu. Nedomnívám se, že by publikace měla poté méně čtenářů, pokud by neslibovala přehled 100 vražd (a že toto množství není nejmenší problém vykreslit i s detaily), ale rozhodně by měla méně zklamaných čtenářů, kteří si přáli Jaroslavu Fabiánovou a dostali Edwarda Kelleyho, a to bez Jana Wericha i krásné Kateřiny.

Na druhou stranu, pokud máte doma školáka druhého stupně a má si nachystat něco do dějepisu, nebo mu výklad českých dějin není z učebnic dostatečně jasný, je i tato kniha vhodným doplněním a vysvětlením, protože je psána skutečně jednoduše a přitom přehledně. Odkrývá i zajímavé kauzy české šlechty a vyvrací i některé mýty, např. Dalibor a jeho housle (žádné housle, mamon). Akorát to není kniha ve stylu Viktorína Šulce a jeho proslulé série knih o novodobých zločinech.

Pak je třeba počítat s tím, že se také můžete cítit jako zklamaná prvnička na rande, kdy očekává příchod Bruce Willise a on dorazí Felix Holzman. Nakonec to může být fajn, ale první dojem je jenom jeden.

Komentáře (0)

kniha Mordy a jiné zločiny recenze