Galická záležitost

recenze

Halt, Will a Maddie jsou v naléhavé záležitosti povoláni na hrad Araluen. Ačkoli hraničáři slouží králi Duncanovi a rozhodně si je nemůžou ostatní království najímat jako žoldáky, tentokrát bude pro celou zemi lepší, když pomůžou galickému králi a zachrání jeho syna, který je držen jako rukojmí.

Will a Maddie se tedy vydají do Galie. Nesmí však upoutat pozornost těch nesprávných lidí a tak hodlají upoutat pozornost všech. Cestují totiž v přestrojení za kejklíře, což jim otevírá mnoho dveří a umožňuje jim tak splnit svůj úkol všem na očích. Pokud se tedy nenajde někdo, koho výrazné barvy a kejklířské triky neoklamou.

I patnáctý díl této skvělé série je napsaný v er-formě. Díky tomu se snadněji přeskakuje z jedné části příběhů do jiné, což je u příběhu, kde není jen jedna hlavní postava vždy třeba. A obzvlášť pak u toho, kde jsou postavy rozmístěny na různých místech.

Ale stejně jako v minulých dílech ani tady er-forma nebrání tomu, aby byly v knize popsány vnitřní pochody, myšlenky a emoce hlavních hrdinů. Vše je do třetí osoby tak skvěle zapojeno, že si člověk při čtení ani neuvědomuje, že je v ní kniha napsaná.

Ve skutečnosti k tomu není vůbec příležitost, jelikož John Flanagan má skvělý a čtivý styl psaní, který člověk pohltí v okamžiku, kdy začne číst první větu. Vtáhne čtenáře do příběhu tak, že věci jako písmenka, věty, způsob psaní nebo kniha mizí v zapomnění. Příběh se zkrátka děje.

John Flanagan opět dokázal, že Hraničářův učeň je série, která může mít mnoho dílů a stejně neztratí na kvalitě. Stejně jako u předchozích dílů ani tady nemám co vytknout. Příběh je napínavý, promyšlený a plný překvapení. Zároveň se ale odehrává v takové poklidné atmosféře, která na čtenáře, nebo alespoň na mě, působí pocitem bezpečí.

Jako obvykle se v knize objevují staré známé postavy, které jsou pořád stejné, ale zároveň trochu jiné. Autor tyhle jemné nuance dokáže perfektně vystihnout, takže v knize působí naprosto přirozeně a skvěle příběh doplňují.

Samozřejmě nechybí ani postavy nové, i když tentokrát se ve všech případech jedná spíše o vedlejší postavy. Jejich povahy nejsou tedy podrobovány drobnohledu, ale zároveň je o nich v knize dost, aby si čtenář mohl udělat obrázek a v některých případech i přemýšlet nad tím, kdo vlastně jsou a jakou roli sehrají v dalším díle.

I tentokrát splnil autor má očekávání do puntíku. Všechny jeho knihy jsou za mě opravdu dokonalé a nemohu jim nic vytknout. A kvalita, jak dokázala kniha Ztracený princ, s přibývajícími díly rozhodně neupadá. Je to skutečně povedená kniha, kterou jsem si moc užila a už se moc těším na šestnáctý díl.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - Egmont.

Komentáře (0)