Elizabeth LaBanová - Esej o tragédii

recenze

"Někdy je těžké, ba dokonce nemožné odhadnout, jakou relevanci bude rozhodnutí mít, dokud není po všem."
- Esej o tragédii, kapitola dvacátá pátá

*VŠE SE VŠÍM SOUVISÍ*
Už po několikáté si říkám, jestli má cenu, abych vám prozrazovala nějakou bližší část děje, než je ta, co je popsaná v anotaci. Zkrátka u některých knih je to potřeba víc (např. Kostičas) a u některých méně. Esej o tragédii je jedna z těch knih, které nejspíš potřebují přiblížení příběhu o něco víc.
Abych řekla pravdu, když jsem se o knize dozvěděla, zaujala mě pouze její obálka (je vážně moc hezká). Pak jsem si teprve přečetla anotaci, která mě tak trochu nalákala, ale úplně mě nepřesvědčila. Říkala jsem si, že i přesto bych knihu mohla zkusit. Knihcentrum už ale bohužel mělo recenzenty zadané a já se smířila s tím, že si knihu přečtu někdy později. Nespěchala jsem na ni. Nebyla jsem z ní úplně nadšená.
S postupem času mi ale hlavou vrtala čím dál tím víc. Byla jsem na ni zvědavá a říkala si, že do ní budu nejspíš muset nakouknout alespoň v knihkupectví. Když se mi pak naskytla možnost nové spolupráce, která poskytuje především e-knihy, zvažovala jsem právě mezi Esejí a Hvězdou.
Proč jsem zvolila právě Esej o tragédii? Ani sama nevím. Nejspíš jsem chtěla utéct od těch klišoidních příběhů plných vášně, sexu a mnohdy trapných puberťáků. U této knihy jsem se spíš obávala, že příběh bude opravdu až příliš depresivní. Něco jako Plavat se žraloky. O to víc jsem byla překvapená, když jsem se do ní začetla a nemohla se od ní až do poslední strany odtrhnout.
Duncanův i Timův příběh mě lapil do svých spárů a nepustil. V anotaci se dočtete, že by kniha měla být spíše Timovým příběhem, ale to není až tak úplně pravda a ráda bych to uvedla na pravou míru…
Hned ze začátku se seznámíte s Duncanem, který právě nastupuje do posledního ročníku na Irvingově střední škole. Škola má i internát, takže chlapci i dívky jsou ubytovaní v jedné budově jen na opačných křídlech. Jedna z tradic na této škole je, že starší čtvrťáci přenechávající pokoj dalšímu následníkovi a zanechají mu v něm poklad. Nikdo předem neví, co na něj čeká, jelikož dveře do pokojů jsou zamčené od posledního dne školy až do toho prvního.
Duncan je jako ostatní zvědavý co na něj v pokoji čeká, a zároveň má obavy, aby na něj nezbyl jeden jediný pokoj, který nechtěl – pokoj po tom albínovi, Timovi.
Jenže tyto obavy se mu vyplní a on tak skončí v nejmenším pokoji s jedním malým kruhovitým oknem a vrátí se mu vzpomínky na loňský rok. Ony samotné vám napoví, že vše se vším souvisí, a že se tehdy odehrálo něco důležitého. Něco, co souviselo právě s Timem.
Když pak konečně objeví svůj poklad, je zoufalý. Není to ani šek, ani lahev alkoholu ani lístky do kina. Jsou to cédéčka. Cédéčka, na kterých mu Tim namluvil celý svůj příběh, který ovlivnil vše, co se odehrálo v loňském roce.
A tak čtete vyprávění Duncanova života a posloucháte i Timův osud a nestačíte se divit, jak je vše o relevancích, řádu a chaosu a o zvratu štěstěny. (Nebojte všechny tyto pojmy jsou v knize vysvětlené, a tak často používané, že si na konci budete říkat, že i vy byste byli schopni napsat esej o tragédii. :))
Kromě těchto dvou hlavních postav se setkáte ještě s mnoha dalšími. Z Duncanova okolí jich je ovšem méně, než z Timova – především dívka jménem Daisy, do které je zamilovaný, nejbližší kamarád Tad a učitel literatury Simon. Ten je sám o sobě v příběhu docela důležitý, jelikož je to právě on, kdo zadává všem studentům úkol na závěr roku, a to napsat esej o tragédii. Tento úkol pak provází celý příběh…
Co se Timova okolí týče, jak už jsem se zmínila, je poněkud rozsáhlejší. Zmiňuje svoji rodinu, poznává se s Vanessou, dívkou, do které se zamiluje, ale i jejího přítele Patricka, díky kterému je vše najednou mnohem komplikovanější. Pak jsou tu i další učitelé, další spolužáci, i když je Tim méně společenský a tím, že je albín, se ve společnosti cítí nesvůj.
Daisy jsem si ihned oblíbila, zato Vanessa mi přišla jako taková ta typická holka, co to hraje na všechny strany, neví co chce a do všeho se zamotává natolik, že si to nakonec odskáče někdo jiný, ale ona v tom bude vždy nevinně.
Nejspíš se vám to takto zdá jako příliš jednoduchá kniha, a vlastně na tom i něco bude, ale nenechte se zmýlit, i tento zdánlivě jednoduchý příběh má opravdovou hloubku. Naposledy jsem byla takto zabraná do Blink Once a můžu jen říct, že tato kniha mě dostala úplně stejně.
Zprvu jsem se bála, že se dočkám jen klasického vyprávění, které tolik nemusím, ale když pak příběh přešel k Timovu vyprávění „ich“ formou, ocenila jsem to o to víc. Najednou se kniha stala neodložitelnou a já četla všude.
Přesto jsem očekávala trošku větší zápletku. Větší vyvrcholení celého vyprávění, než to, kterým se celé loňský rok uzavřel. Tím pro mě ovšem kniha neztratila na kvalitě.
Nemůžu jinak, než vám tento tragický a přesto velmi čtivý příběh DOPORUČIT! Připravte se, že to nebude vyprávění o klasických teenagerech na střední škole v Americe. Už jen nápad s pokladem je parádní, ale nápad s hlavním hrdinou albínem je milionkrát lepší. Zamyslete se, kolikrát jste četli knihu, kde by byl hlavní hrdina natolik odlišný a příběh nebyl sci-fi ani fantasy? Já poprvé, a byla jsem nadšená. Dozvěděla jsem se mnoho nových informací a s klidem v duši můžu říct, že se k této knize jednou vrátím a že si ji rozhodně musím pořídit do svojí knihovničky. Takže pokud už máte dost těch stále stejných romantických příběhů a chcete si přečíst něco, co má hloubku, něco, co vás vtáhne do děje a vypustí až na samém konci s mnoha otázkami a myšlenkami, které se vám ke knize budou stále vracet, sáhněte po Eseji o tragédii!

Recenze na stefanie-g-books.blogspot.cz

Stefanie G.

Komentáře (0)