Druhý břeh není žádná druhořadá knížka!

recenze

Spisovatelka Hana Marie Körnerová píše skvělé historické romány, které jsou jednak čtivé, jednak zasazené do zajímavé doby a zajímavých míst. Třetí díl její série Kočár do neznáma nebyl výjimkou.

Příběh, který se odehrává v devadesátých letech osmnáctého století, opět vypráví osudy sester Hermíny a Stefanie. Od noci, kdy před revolucí uprchly se svou babičkou, uplynulo už několik let, během nichž se jejich životy od základů změnily. Sestry musely čelit mnoha nástrahám života, intrikám, smrti i lásce. Ztracený domov našly v Čechách, kde se pokusily žít nový život.

Život v Heřmanech, malém, rozpadajícím se panství, však komplikuje nenávist příbuzných, kteří se pokouší připravit sestry o majetek. Obě nakonec uzavírají sňatek, aby si zajistily slušné živobytí. Hermína tak musí zapomenout na zemřelou lásku Andrého, Stefanie hledá někoho, kdo by ji přijal včetně Adély, její zapřené dcery. Stefanie však záhy ovdoví, její manžel zemře na neštovice, a vrací se zpět k Hermíně. Společně odjíždějí do Toskánska, kde má Stefanie převzít dědictví. Zpočátku se cítí v rodinném kruhu svého manžela v bezpečí a vítána, záhy však zjistí, že pod idylickým, dokonalým povrchem se skrývá nenávist a zrada. Ani Hermína si svou svatební cestu v Římě a Florencii neužívá bez starostí - z prostředí, v němž je nucena trávit čas, na ni dýchají vzpomínky na Andrého, do toho se musí vypořádat se svou tchyní, která se všemožně snaží potupit ji a obrátit svého syna proti ní.

Na románech Hany Marie Körnerové mám ráda děj, prostředí a především postavy. Autorka vdechuje svým hrdinům život tím, že jim připisuje všemožné vlastnosti. Nikdo z jejích hrdinů není černobílý a jeho jednání vždy zdůvodní aspoň několika řádky. I když jsou ústředními postavami bezesporu Hermína a Stefanie, často můžeme nahlédnout do hlavy Andrého, jeho otce, Cecílie, sestry Stefaniina manžela a nebo Lorenza, nevlastního bratra Cecílie. Paní Körnerová se nebrání jakémukoliv druhu situace, tudíž v knize každý nalezne to, co má rád - prvky napětí, romantiky, dobrodružství. Jedná se o historický román a autorka tomuto přívlastku dostála - příběh obohacují věrné popisy historických reálií Itálie, nechybí ani reakce italského dvora na popravu francouzského krále Ludvíka a jeho ženy Marie Antoinetty. Navzdory všem těmto historickým prvkům je příběh srozumitelný a čitelný i pro ty, kterým historie nic neříká. Jak jsem již napsala - každý si může najít své.

Sama za sebe jsem s knihou velmi spokojená, předčila má očekávání. Velkým plusem je, že autorka v prologu, stejně jako u předchozího dílu, shrnula to, co se již odehrálo, takže i když od čtení Třetího přístavu uplynul rok, po připomínce na prvních stránkách knihy jsem se velmi rychle rozpomněla a dostala se do děje. Knihou jsem proplula během několika dní a dělala jsem to, co obvykle nedělám - četla jsem ji se zaujetím celé jedno odpoledne. Velmi ji doporučuji a už se těším na závěrečný díl, který by měl vyjít za rok touhle dobou.

Komentáře (0)