DONATELLA DI PIETRANTONIO – NAVRÁTILKA

recenze

Italský román o vrácení dospívající dívky vlastním rodičům, který způsobil ve světě literatury velkou senzaci.
Lehkým, nepřikrášleným a přesto nevšedním způsobem vyprávěný příběh, který přečtete… neumím to popsat jinak – jedním dechem!

DĚJ: Třináctiletá bezejmenná dívka je bez pořádného vysvětlení téměř ze dne na den přestěhována k chudé rodině na venkov s tím, že to je její pravá rodina, a rodiče, které měla za vlastní, se jí pouze ujali. Tuto obrovskou ránu musí navíc přijmout v úplně jiných podmínkách, než na jaké byla zvyklá. Italský venkov v polovině sedmdesátých letech je propastně rozdílný od města, kde žila, chodila do školy a měla opravdovou kamarádku. Začíná pro ní úplně jiný život, kdy se má z inteligentního jedináčka stát sestra dvou bratrů a jedné sestry a dcera prostých, na první pohled citově chladných rodičů.
Stýská se jí. Jídlo tu není příliš dobré a je ho málo. Postel sdílí se svojí mladší sestrou, která se občas ještě počurává. Není zvyklá na práci v domácnosti, takže je brzy odstrkována pro nešikovnost. Otec nejde pro ránu daleko. A matka hodně šetří úsměvy a pohlazeními.
Ale ve škole je ze všech nejlepší. Se sestrou Adrianou si rychle vytvoří pevné pouto. A starší bratr Vincenzo se stane její první platonickou láskou, která nezraňuje, ale hladí. Pomalu si zvyká, i když o rodičích nemá žádné zprávy, a přes jejich finanční podporu na dálku, se nemůže zradu pochopit.
Nakonec se jí podaří zjistit, proč se až ve třinácti letech dozvěděla, kdo jsou její rodiče a proč k nim byla najednou přestěhována. Ale bohužel nebyla to jediná změna, která jí v poslední době čekala. Rodiče, ti bývalí i ti současní, jsou totiž nevyzpytatelní.

DOJMY: Budete zaražení statečností a inteligencí děvčátka, která ze dne na den přijde o bezpodmínečnou rodičovskou lásku. Když se život smrskne na obyčejné přežívání, není jiná možnost, než denně podstupovat boj se všedností a doufat, že ten další den bude lepší. Jak si vybojovat místo někde, kde o vás nikdo nic neví a nikoho příliš nezajímáte? Každodenní snahou o to, být lepší.
Dokonale jednoduchý a uvědomělý styl psaní vám dá daleko detailněji nahlédnout do situace, do které bysme se nikdy nechtěli dostat, než kdybysme byli citově vydíráni. Do nitra hrdinky nepronikneme a budiž to ke cti, protože každý by takovou situaci prožíval asi trochu jinak, a je nám to tak vlastně umožněno si to na pár hodin četby vyzkoušet.
Autorčin zřejmě vrozený optimismus nás nechá v závěru při vědomí, že změnami můžeme jenom získat. Jako kdybych na pozadí slyšela úsloví, které odjakživa nesnáším. Co tě nezabije, to tě… Ve většině případů je lživé. Co vás nezabije, vás nemusí posílit, může vás to taky zlomit, zranit, trvale poškodit. Tak tady máme světlou výjimku. ????

DOPORUČUJU!

https://www.romantickyzapisnik.cz/

Komentáře (0)