DNA

recenze

DNA (2017) / Blaufik
DNA
Královna islandské krimi se vrací
s novou třídílnou sérií!



Ve svém domě je velice brutálním způsobem zavražděna žena, která je zároveň matkou tří dětí a spořádanou manželkou.
Policisté spolu s detektivem Huldarem jsou po přivolání na místo činu zděšeni výjevem, který na ně v ložnici malého rodinného domku čekal.

Oběť musela neskutečným způsobem trpět a smrt pro ni byla vlastně vysvobozením - tak zní zhodnocení soudního lékaře ihned po ohledání na místě činu. Všichni jsou naprosto šokováni a nechápou, jaká osoba by mohla být něčeho tak brutálního vůbec schopna.

Jejich zděšení je ještě znásobeno poté, když naleznou jedno z dětí oběti, malou, teprve sedmiletou dcerku, jak se krčí schoulená pod postelí v ložnici. Hrůza, jakou si musela vytrpět, když se stala nedobrovolným svědkem mučení a vraždy své maminky se nedá ani představit a tak je nutné sehnat dětského psychologa, který by policejnímu týmu pomohl s výslechem malé Margrét.

Margrét jako by vůbec netušila, že ji pozorují. Seděla na malé pohovce, kam se s obrovským plyšákem po boku sotva vešla. Hračky se ani nedotkla. Zelenýma očima bloudila po stroze zařízené místnosti a hledala, kde by jimi spočinula uhýbala před pohledem mladé ženy jménem Silja, která seděla na židli vedle ní a která se jednoduchými otázkami snažila udržovat konverzaci.
Silja se na Margrét usmívala a dávala si pozor, aby se nepřirozeně často nedívala do velkého zrcadla na stěně naproti pohovce.


Freyja je sympatickou ženou, která pracuje v domově s ohroženými dětmi. A je to právě ona, kdo se stává součástí týmu, který se snaží citlivě vyslechnout traumatizovanou Margrét. Je tady však jeden háček a tím je Huldar.

Sympatický vyšetřovatel totiž není Freyje neznámý. Kdysi se spolu seznámili v baru, užili si noc u ní v bytě a když se ráno probudila, Huldar už tam dávno nebyl. Toto jednání se jí dotklo natolik, že má na něj dodnes pořádnou pifku.

Osobní problémy však musí jít stranou, neboť vrah, kterého by malá Margrét mohla poznat a identifikovat, znovu zaútočil a opět se pořádně vyřádil.


Milovníci islandské královny kriminálních příběhů se jistě nemohli dočkat, až u nás vyjde další kniha od této, všemi opěvované autorky.
Jelikož jsem s autorkou ještě neměla tu čest, tak jsem se rozhodla její um vyzkoušet právě u prvního dílu z nové série s názvem Freyja a Huldar.

Jako první se klasicky podíváme na obálku. Ta se v tomto případě opravdu povedla. Je jednoduchá, vyvedená v bílé barvě a páskou, kterou používá náš vrah, je zalepeno Yrsyno příjmení, které beztak valná většina čtenářů ani nevysloví. Tleskám.

Uvnitř knihy na nás čeká prolog, následuje celkem 35 kapitol a celá kniha je pak zakončena epilogem.
Kapitoly se mohou zdát trochu delší a v celém příběhu jsou pak dvě dějové linky. Linka první je řádění našeho vraha a následné vyšetřování. V druhé lince se ukrývá radioamatér Karl.

Po přečtení prologu, který čtenáře neskutečně navnadí jsem byla nadšená a celá dychtivá do čtení. Těšila jsem se, až se pořádně začtu a až zjistím, proč a jak a kdo a kde.

Brutální vražda na sebe nenechá dlouho čekat. Tempo, které kniha nabere hned od začátku bylo opravdu skvělé. Žádná hluchá místa nebo nudné chvilky. Popis vraždy nebyl odbytý a autorka se zaměřila i na detaily, což se mi líbilo.

Ihned po zločinu se na místě činu objevuje Huldar. Policista, který byl díky problémům, které otřásly celou policií, povýšen a toto je jeho první velký případ. Snaží se být svědomitý a nic nepokazit, neboť si je vědom faktu, že ho sleduje hodně očí, které čekají na jeho chyby.
Nikotinová žvýkačka a stres z toho, že něco někde pokazí, jsou jeho dobrými parťáky.
Musím se přiznat, že tento detektiv mi byl velice sympatickým, ať už pro svou nedochvilnost nebo jakousi jiskru, která z něj i přes písmenka vyzařovala. Autorka jej popsala opravdu bravurně.

Dále tady máme psycholožku Freyju. Ta žije v malém bytě, který hlídá svému bratrovi, spolu s jeho milovaným psem. Pokud si myslíte, že bratr je někde v zahraničí, tak jste vedle, jak ta jedle. Její bratr si totiž odpykává svůj trest ve vězení a byt, který mu hlídá je spíše taková kobka ve velice pochybné čtvrti.
Freyja pracuje pro dětský domov a případ malé Margrét je jedním z těch o kterých budete přemýšlet i v době, kdy nechcete. Osud této malé holčičky Freyju zasáhl a tak se snaží, aby Margrét spolupracovala a aby byl pachatel co nejdříve dopaden. Čas, který by tolik potřebovala je však spíše luxusem.

Třetí a neméně důležitou postavou je samotářský Karl. Mladý muž, jehož matka nedávno zemřela a zároveň zapálený radioamatér, který jednoho dne vyslechne podivné vysílání, které se mu podaří rozluštit levou zadní.
Zjišťuje, že se jedná o rodné číslo a začíná pátrat po tom, komu rodné číslo patří. Jeho zvědavost je natolik velká, že se k neznámému vysílání neustále vrací a dovídá se další šifrované zprávy.

Musím říct, že linka Karla mě vůbec nebavila, zdála se mi nudná a zdlouhavá. Celý příběh byl super, a já jsem jej s nadšením četla a spolu s Freyjou a Huldarem se snažila přijít věcem na kloub, ale zmíněný radioamatér mi celé čtení spíše znechutil a díky jeho kapitolám jsem neměla problém knihu odložit a nechat ji několik dní odpočívat.

Nejsem jedním z těch čtenářů, kteří v případě, že je něco nebaví číst, tak přeskočí třeba odstavec, nebo dva. Díky tomu jsem si knihu nevychutnala tak, jak jsem si představovala a díky tomu mě kniha stála opravdu hodně sil a času. Zdá se mi to jako obrovská škoda, neboť jinak mě příběh opravdu bavil.

Rozhodně dám Yrse ještě šanci, neboť píše celkem čtivě a sama jsem i zvědavá na pokračování této série, takže autorku rozhodně nezavrhuji. Pokud však, stejně jako já, máte od knihy velká očekávání a autorka je pro vás v podstatě neznámou, tak doporučuji nemít přehnaná očekávání. Rozhodně však doporučuji, třeba jsem s Karlem měla nějaký osobní problém pouze já.
Myslím, že by bylo škoda tuto nadějnou sérii přehlédnout, nebo úplně ignorovat.

Komentáře (0)

kniha DNA recenze