Dle pravdivé události

recenze

Ukradené dětství (2021) / ciniminisek
Dle pravdivé události
Titul Ukradené dětství jsem brala do ruky s pocitem, že to nebude lehké čtení. Nejen, že jsem se trefila, ale kniha byla daleko těžší, než jsem předpokládala. Děj, dle pravdivé události, nechá pookřát i toho nejzarputilejšího mrzouta.


Svoji autobiografii vypráví přímo autorka Lisa Brönnimann. S vyprávěním začíná v jejích pěti letech, když pořádně začala vnímat své okolí a vše, co se kolem ni děje. V osmdesátých a devadesátých letech se Švýcarsko dá hodnotit za vyspělou zemi, každopádně, co se dělo právě jen kvůli zákonům této země, nepobere ani ten nejbystřejší z nás. Střet s tvrdou realitou na mě udeřil ohromnou měrou.

Malá, nutno podotknout, že hodná Lisa, neustále mění pěstouny a domovy a když je všechny spočítám, snad ani prsty obou rukou mi na to nestačí. Nikde Lisu štěstí nečekalo, naopak, byla dětská nájemná síla, týrána a sexuálně zneužívána. Bez okolku mohu říci, že až do své vyspělosti žila s otrokáři. V příběhu je zřetelně vidět, jak jurisdikční systém společně s lidmi, jako jsme my, dokážou zadupat dětskou nevinnost a zničit něco tak vzácného a čistého, jako je nový život.

Že je kniha dobrá a pro vás ta pravá, se dá poznat díky různým aspektům. Těmi mými je především to, že příběh nedám z ruky, dokud ho nedočtu, že emoce mnou cloumají a nedám si pokoj, dokud nebudu na konci vyprávění. To se stalo v tomto případě. Celé hodiny jsem četla s úzkostí, strachem a naprostou nevěřícností a ani tak jsem neuspěla v tom přestat. Ač jsem se snažila vyprávění uchopit ze všech úhlů, nedokázala jsem na něm najít nic dobrého a dívenky mi bylo nesmírně líto. Vlastně, stále mi ji je líto a nejraději bych odjela za autorkou a objímala ji dlouhé hodiny.

Je to smutné a velmi bolestivé. Když si uvědomíte, že kdesi v době, kdy jste se vy sama narodila, někdo takto vážně trpěl a že nebyla malá Lisa zajisté sama, jde z toho mráz po zádech. Ačkoliv se nejedná o snadný příběh, kniha se kupodivu čte s lehkostí a stránky i díky napětí rychle ubíhají.

Knihu doporučuji téměř každému vyspělému člověku a slibuji, že krutý život autorky vás nenechá na pochybách, zda jste se pro čtení tohoto příběhu rozhodli správně. Naopak, budete o něm uvažovat ještě dlouho poté, co knihu odložíte.

Komentáře (0)

kniha Ukradené dětství recenze