Divoká říše aneb. totální závislost

recenze

Divoká říše (2022) 5 z 5 / Red-haired
Divoká říše

Poté, co v Budapešti padla bariéra mezi zemí lidí a víl, už nic není jako dřív a zatímco Brexley vyrůstá jako privilegovaná přivlastněná dcera velitele v pohodlí paláce, většina lidí i víl trpí v Divoké říši. Brexley je ale tak trochu závislá na adrenalinu a když ji jednoho dne její zlodějská akce nedopadne nejlépe, skončí v obávaném žaláři, který má svá vlastní pravidla a smrtelně nebezpečný a zároveň přitažlivý Warwick Farkas je jen jedním z mnoha problémů, které ji čekají.

Brexley mi svou impulzivní povahou připomínala Rose z Vampýrské akademie a stále se toho přirovnání nemůžu zbavit. Jde do všeho naplno, často dřív jedná, než myslí a nenechá se jen tak zlomit. I když v některých situacích se čtenář chytá za hlavu a říká si „Holka, přemýšlej sakra!“ je mi nakonec vlastně sympatická.

Warwick měl roli toho nebezpečného, záhadného a dominantního alfa samce a autorka rozhodně dokázala skvěle popsat chemii mezi hlavními postavami. Sexuální napětí z té knížky přímo křičí. Jen by teda nemusel mít Warwick erekci za každé situace. Jako pardon, ale zdi se hroutí, je čas na útěk a hoch má stojáka… achjo.

Ale co vám budu povídat. Ta knížka je naprosto návyková, drsná, napínavá. Situace, do kterých se Brexley ve vězení dostávala, jsou brutální. Postavy, se kterými přišla do styku, jsou záhadné a zajímavé a já jsem totálně namotaná na další díly.

Mohla bych tady sice vytáhnout pár nelogičností, ale já vůbec nechci. Hodnotím 5*/5*, tady jde čistě o emoce!

Komentáře (0)

Přidat komentář