Dítě noci – psychologický román

recenze

Sharon je už v důchodu, žije sama v malém domku, a ani moc nezná své sousedy. Ví jen že je to mladá rodina s pubertáním synem. Když však jednou v noci vyjde na zahradu, uvidí u sousedů v kuchyni malou dívenku, která myje nádobí. A to Sharon nedá spát – proč v noci dívka nespí, a hlavně kdo to je... Že by sousedi měli ještě jedno dítě, které ale nikdy nikdo neviděl?

Kniha mě lákala už od té chvíle, co jsem ji zahlédla v připravovaných knihách k vydání. Jen vás teď musím upozornit, že to není thriller, ovšem velmi pěkný psychologický román.
Dítě noci není kniha, v které by bylo něco extra nepředvídatelného, ALE... i když to není „strašidelná“ kniha, jak by se na první pohled mohlo zdát, právě její závažné téma ji dělá zajímavou.

Příběh má několik důležitých postav, z nichž několik si nese „šrámy na duši“. Postupně se čtenář dozvídá, co všechno se stalo, i to, co se děje teď. Velmi důložitou „roli“ tu má právě psychologická stránka, a to, jak jedinec, kterému je svým způsobem nějak ubližováno a není zvyklý na jiné jednání, vnímá posléze „normální“ chování.

Román Dítě noci je neskutečně čtivý, a určitě si v něm každý najde i postavu, kterou nebude mít rád, ale jistě budou všichni doufat, že bude končit aspoň malým „happyendem“. Mně se kniha líbila, jen jsem měla malinkatý problém právě s postavou Sharon, jejíž „vztahy“ mi přišly poněkud „násilné a takové jalové“.

Knihu mohu doporučit v podstatě všem, i když se možná bude líbit víc spíš ženám. Není to kniha plná nasílí, nejsou tu potoky krve, ale i tak Vám občas bude běhat mráz po zádech.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada (Cosmopolis)

Komentáře (0)