Derviš vám chce něco říct

recenze

Americký derviš (2012) / Bolkonská (796 views)
Derviš vám chce něco říct
„Patříte k těm, co nenávidí Američany?“ ptá se pošťák ve dveřích malého Hajáta. Haját je zjevně exotického původu. Vyrostl však ve Spojených státech, o tradicích svých pákistánských rodičů toho moc neví, je dokonale domestikovaný. A konec konců – je mu deset, některé věci moc neřeší. „Ne,“ řekne prostě. Proč by je nenáviděl? Vždyť je taky Američan...
Mimoděk přemýšlím, kdo tuto knížku bude číst, a jsem trochu na rozpacích. Ale doufám, že někdo určitě bude. Neobluzuje žádnou prvoplánovou romancí, ani nezatěžuje přílišnou agitací – přesto říká něco hodně zásadního o lásce a toleranci mezi lidmi, a říká to vlastně hodně něžně. Navíc, jak už někdo někde upozornil, poskytuje příjemné rozptýlení v moři všech těch šablonovitých autobiografií muslimských žen, jež soustavně zahlcují knihkupectví svou stále stejnou tragičností.
Tím nechci zlehčovat utrpení žen v muslimských zemích. Jenom soudím, že to má účinek asi jako večerní zprávy. Po čase už vás to prostě nešokuje, nehýbe to s vámi, nebo to dokonce nudí, neřeknu-li obtěžuje.
Americký derviš je příjemně jiný. A krásně naléhavý. Autor v jednom rozhovoru řekl, že věděl velmi přesně, co chce čtenáři sdělit, a pak prostě našel příběh, do kterého myšlenku zabalil, skrze který ji nechal zaznít. A při čtení ten pocit budete mít – že je něco, co je pro něj hodně důležité – vypráví ten příběh, jako kdyby na tom závisel osud lidstva, jako kdyby nezbývalo moc času. A možná má pravdu.
Jde o to, že Míně se po velmi nepovedeném dohodnutém sňatku podaří utéct z Pákistánu a začít nový život ve Státech. Přestěhuje se ke své nejlepší kamarádce z dětství a velmi brzo začne mít velmi silný vliv na jejího syna Hajáta – na jeho pohled na víru, ale i na svět vůbec. Předčítá mu z Koránu, učí ho lásce ke všemu živému. Pak se seznámí s jedním hodným mužem a všechno se komplikuje – Nathan je žid, rodina je v šoku, Haját to pociťuje téměř jako zradu, a Mínino vlastní dítě z prvního manželství dostává záchvaty zuřivosti – nechce „bílého“ otce.
To jsem zploštila, tak už to chodí, když rekapitulujeme děj. Příběh je nicméně tkán jemně a rozvážně. Haját se chvěje. Roste a ještě je tvárný a každé slovo se mu vtiskává hluboce do duše. Laskavé, ano, ale také slova zloby a křivd.
Chvílemi mi styl připadal trochu přeslazený, občas se mihla fráze, jinak nemám výhrady. Analýza společensko-politických konfliktů mě v jedné chvíli také přestala bavit, to je však spíš mou obecnou lhostejností než tím, že by to autor ne dost hladce vepsal do příběhu. Líbily se mi rozhovory mezi chlapci, kde nezkušený, neviňoučký Haját má jen slabé ponětí, o co jde: „Sex. To slovo už jsem slyšel mnohokrát.“ A podobně nezasvěcený přístup jeho matky: „Kam položíš svá ústa.“ Protože tohle je prý nečisté... Poezie, smích.
Líbilo se mi, že knížka nefilosofuje, a přesto v sobě nenuceně nese silné morální poselství. Je plná krásných, přesných vět, které můžou stát samy osobě a znovu vyniknou, znovu přinutí k zastavení.
Jako třeba tohle...„Člověk je tím, po čem touží.“

Komentáře (3)

kniha Americký derviš recenze

nightlybird
28.01.2013

Bolkonská - jsem rád, že jsem vás pobavil a děkuji, že jste mne poučila. A můj zápal - ten je vyvolán tou vámi citovanou krásnou a přesnou poslední větou. Kdykoliv totiž v knize na něco podobného narazím, stávám se doslova běsným, protože po celoživotních zkušenostech vím, že je to kolosální nonsens (i když se mi na jazyk derou zcela jiné, ale nepublikovatelné výrazy). Takže asi tak. Jinak vás mohu ujistit, že umím rozlišovat jak mezi realitou a fikcí, tak i jejich zobrazením či použitím v jednotlivých literárních žánrech, což se ale nedá - jak jsem měl možnost se vícekrát přesvědčit - říci o všech čtenářích knih.
A to bylo v podstatě hlavně důvodem mé reakce na recenzi.

Bolkonská
24.01.2013

nightlybird: to mě rozesmálo. ale v dobrém, pravda. mluvit o lži v souvislosti s literaturou? fiction, v angličtině se románům říká fiction, proč asi? o realitě bych už vůbec nemluvila. ale líbí se mi, že jste se do toho pustil s takovým zápalem. to je něco, co dnes drtivé většině lidí podle mě úplně chybí.

nightlybird
03.01.2013

„Člověk je tím, po čem touží.“ - pokud je kniha plná takovýchto sice líbivých, ale naprosto nereálných, neváhám říct vylhaných vět, tak mne rozhodně nezaujme. Člověk je totiž tím, čím mu jeho schopnosti a životní okolnosti dovolí být - to tvrdím, nejsa spisovatelem.
Pokud je v knize podobných vět víc, tak autor neví nic o životě, nebo svým čtenářům vědomě nestydatě lže - číst knihy takového člověka je ale podle mne ztráta času.
Protože je ale řada lidí, kteří se rádi realitě vyhnou velkým obloukem, tak je kniha může uvést do stavu blaženosti. Recenze je tedy napsána velmi dobře - jedny může ke knize přitáhnout, jiné odpudit. A smyslem recenze by přece mělo být poskytnutí jakéhosi "profilu" knihy tak, aby potenciální čtenář měl alespoň hrubou představu, co jej očekává.