Deník farářky

recenze

Mladá, krásná, otevřená, neohroženě neomluvná, svá, ženská, laskavá farářka. Prvně jsem ji zaznamenala v taneční soutěži. Ta směsice ladnosti, krásy, síly a křehkosti se nedá jen tak přejít. A co si budeme… rudé rty a sladěný lak na nehty na první dobrou asi někdo těžko koresponduje s představou farářky.
Svou první knihu pokrývají období od Adventu k dalšímu Adventu. V kapitolách záživně protkává vtipné historky ze života i praxe, z cest, poznání, životních setkání nejen s Papežem. Využívá k tomu své zkušenosti ze svého blogu, rozhovorů do televize, rádia, časopisů, kázání.
Věřím, že knížka Martiny Viktorie Kopecké k člověku přijde tehdy, kdy ji potřebuje, aniž by to třeba věděl. Nutí k přemýšlení, zamyšlení, zastavení, zklidnění, širšímu pohledu, či snad někdy až k jinému pohledu. Autorka své poznatky doplňuje fotografiemi a i graficky zajímavými a reader-friendly grafikami, čte se velmi pěkně, celkem rychle, i když občas myšlenky musí člověk nechat dopadnout a takzvaně „nechat je činit své.“
Už se těším, jak za pár dnů budu držet autorčin druhý počin – Zpověď farářky, která je popisována jako tentokrát ještě niternější.
A rozhodně doporučuji tuto nádhernou, naoko křehkou, avšak vnitřně silnou, bytost a její energii zažít tzv. „naživo“.

Komentáře (0)