Dej sem tu knížku

recenze

Nehoda (2015) / Bolkonská (348 views)
Dej sem tu knížku
Myslela jsem si, že o knižním trhu nemám žádné iluze. Je to koneckonců trh jako každý jiný. Někdo z těch zainteresovaných v procesu určitě knihy má rád, ale především půjde o to, jak něco prodat a udržet se nad vodou.

Nebo to teď zní až moc skepticky?

Pavone na konci svého románu děkuje krom jiného všem, kteří mu pomohli text dopsat do finální podoby a následně se o něj po všech stránkách postarat. Dodává:

Nakladatelský svět je plný nadšených, erudovaných a kreativních lidí, kteří pracují velice pilně, často za velmi malý plat, a nedostává se jim téměř žádného uznání.

To mě rozesmálo. Poté, co si přečtete jeho Nehodu, vás to rozesměje taky. Tenhle opravdu vděčný a diplomatický postřeh je v ostrém rozporu se vším, co vám předtím představil v příběhu. Knížky? Moc romantické. Určitě. Tohle je chvílemi až k zblití.

To samozřejmě není na škodu. Je to thriller. Zasazený do hodně zajímavého prostředí. Celá zápletka je za plný počet bodů. Provokativní rukopis, který na začátku neexistuje jinak než v jedné tištěné kopii. Pár vysoce postavených lidí, kteří nutně potřebují zlikvidovat jak text, tak každého, kdo jej četl. A kde je autor? Autor neznámý.

Tohle není kniha, pod kterou by se někdo chtěl podepsat.
To by byl rozsudek smrti.

Někdo na Goodreads poznamenal, že se nejdřív v bohaté spleti vypravěčských linií ztrácel a teprve později se dokázal začíst a knihu patřičně ocenit. Taky jsem v tom plavala a nedovedu si představit, že by někdo neplaval. Ale moc mi to nevadilo.

Konec mě překvapil, asi ty linie nemusely být zas až tak úzce propojené. Jako že každý se zná s každým. Ale ani to mi nevadilo.

Pavone je navíc zjevně vypsaný, situace nahazuje sebevědomě, neopakuje se, míří k jádru věci, nutné návraty do minulosti udržuje stručné a do děje je rozhazuje s rozmyslem, takže nezdržují a nenudí.

Navíc se dokáže vyhnout klišé.

Mně se možná paradoxně chvílemi líbily pasáže, kde se tomu klišé blíží.
Třeba tahle:

Jeff zamrká, ale jinak se nehýbe. Opravdu se to děje, někdo je v domě.
Setrvává ve své pozici hluboko v křesle a pouze vrhá rychlé pohledy kolem. Není si jistý, jestli je vidět zezadu, možná je tak nízko, že se ztrácí. Avšak jisté to není.
Slyší vrzání prken za sebou. A zase.
Už dlouho zadržuje dech, a tak zvolna a tiše vypouští vzduch z plic a stejně zvolna se nadechuje, přičemž se snaží být nenápadný, neviditelný.
A pak zazní tichounké cinknutí, jak na dřevěnou podlahu dopadne kousek kovu. Z kapsy mu vypadlo těsnění do kohoutku v koupelně.
Sakra.
Jen o vteřinu později cítí, jak se něco dotýká jeho spánku. Chvilku si není úplně jistý, ale vzápětí se rozplynou veškeré pochyby o tom, že je to pistole, když mužský hlas pronese: „Ani hnout.“


Podtrženo a shrnuto, doporučuji trochu trpělivosti v úvodních částech, vyplatí se to, příběh se rozjede a nechybí mu nic, co by kvalitní thriller měl mít.

Komentáře (0)

kniha Nehoda recenze