Dávné proroctví se naplňuje

recenze

Začátek tohohle dílu, stejně jako předchozího, je prostě báječnej. Ponoříte se do četby, nadšení a plní očekávání. Máte problém se od knihy odtrhnout a obracíte stránku za stránkou, celí nadšení, co se bude dít. A stránky utíkají tak rychle, až absolutně nechápete, jak je to možné. Jenže postupem času se toho děje tolik, až toho bylo na můj vkus trochu moc a to nadšení upadá.

Pořád se to čte dobře, ale už neobracím nadšeně stranu za stranou celá nedočkavá. Na druhou stranu, stále je to v tomhle dílu lepší, než v předchozím, kde jsem se ke konci už nemohla prostě dočkat konce, abych to měla za sebou, neb toho vážně bylo moc. Tady jsem zas nic takové nepociťovala.

Ta kniha není psána nijak odlehčeně a oddychově, ale i tak se čte moc dobře. Ačkoliv v kombinaci s neskutečně nabitým dějem si u ní zkrátka moc neodpočinete. Odehrává se toho neskutečně moc – problémy, boj a zase problémy… Zkrátka všech čtyři sta stran jen plně využito. Nejvíce to pocítíte asi ve chvíli, kdy se to zničehonic poměrně dost uklidní. A prosím, nechápejte mě špatně – tohle není myšleno, jako kritika. Naopak, je dobře, že se něco děje a nemáte čas se u knihy nudit.

Osobně mi trochu v příběhu nesedí pár věcí. V prvé řadě jsem se u tohohle dílu jednoduše nemohla nezamyslet nad tím, jak je divné, že většina těch velkých akcí se děje o letních prázdninách (snad jen třetí díl se odehrával v zimě). To si jako příšery říkají něco jako „No, polobohové musí chodit do školy, tak začneme pořádně dělat problémy až v době prázdnin!“? A také si nemohu pomoct, ale nesedí mi, že mezi čtvrtým a pátým dílem uběhl celý rok poměrně v klidu. Chápala bych, že Kronos si musel přivykat na nové tělo, že sbíral další spojence a podobně, ale když ve čtvrtém díle útočil na tábor, počítala jsem s tím, že už je připraven na tu závěrečnou bitvu. Tak jak to, že najednou byl celý rok relativně v klidu a nedělal, žádné velké problémy? Očekávala jsem, že pátý díl se bude odehrávat tak maximálně o měsíc, dva později, ne, že to všechno bude čekat rok. I když to dává smysl vzhledem k Percyho věku, no. Dost možná tomu řádně nerozumím, v tom případě si to moc ráda nechám vysvětlit. Tak jako tak jsou to celkem detaily, to nepopírám.

I v tomto díle se postupně víc a víc projevují city. Postavy byly skvělé, jako vždy. Všechny. Měly své klady a zápory, jako všichni lidé.

Za co musím autora pochválit je to, že Bohy nevykresloval jako bezchybná stvoření, ba naopak. Ukázal nám, jak krutě se Bohové dokázali zachovat a zajisté Vás nejednou donutí zamýšlet se nad tím, zda vlastně nejsou stejně špatní, jako Titáni. Zda za to ta válka stojí.

Musím říct, že konec byl jiný, než jsem očekávala. Trochu mě to zamrzelo, protože jsem od Ricka čekala něco víc. A teď bych pro jistotu poprosila ty, kteří nečetli, aby odstavec přeskočili, pokud by jim vadilo vědět, jestli kniha končí nebo nekončí špatně. Moje očekávání totiž byla, že ta kniha skončí tak půl na půl. Ne tak klidně. Ne tak dobře. Jistě, nebylo to happy end se vším všudy, kdy se všechno záhadně spraví a tak, stále jsou tam ty ztráty a podobně. Ale i tak jsem zkrátka čekala něco… něco, za co budu moct autora proklínat. Něco, čím mě autor naštve, ale zároveň ho budu zbožňovat za to, že ten konec zkrátka nebyl zas tak dobrý. Že to bude dobré, ale špatné zároveň. Jednoduše jsem čekala, že autor vymyslí něco lepšího. I když, vzhledem k tomu, že je kniha určena mladším čtenářům, není se čemu divit.

A když jsem u těch mladších čtenářů, musím říct, že i když je kniha psaná pro děti, Posledního z bohů bych jako dítě zkrátka číst nechtěla. Ono ani Bitvu o labyrint. A to nejen kvůli občas poměrně brutálním soubojům a umírání postav (v tomto díle), ale i kvůli tomu, že jsou to knihy neskutečně tlusté a dle mého i náročné a vyčerpávající, jak jsem řekla již výše. Jsou dost dobré, ovšem mladším čtenářům bych to moc nedoporučovala. První tři díly ještě jo, ale tyhle závěrečné dva raději ne.

Mám dojem, že téměř všichni jsou z Percyho naprosto odvázání a neskutečně ho zbožňují. Chápu to. I mně samotné tahle série přišla vážně báječná, ale zkrátka nemohu říci, že by to bylo něco, z čeho bych se posadila na zadek a že by si to plně získalo mé srdce. Každopádně, pokud jste Percyho nečetli, určitě Vám doporučuji to s ním zkusit. Rozhodně stojí za to. Za mě knihu hodnotím čtyřmi a půl hvězdičkami (zde zaokrouhleno na pět).

Deny-el-infian.blogspot.cz

Komentáře (0)