Dámy a pánové, vítejte na palubě letu 305...

recenze

Máte fobii z létání a do letadla by vás nedostali ani párem volů? Potom předem varuji, že Let 305 rozhodně není kniha, po níž byste měli sahat. Protože kromě obav z toho, že vaše letadlo unesou nebo se s ním zřítíte ANEBO případně obojí, se k téhle šílené kombinaci může přidat ještě finální doražení. Někdo by totiž mohl zrovna to vaše letadlo unést, poslat k zemi a ještě ho přitom posunout v čase dopředu o více než sto let. Ti co se létání nebojí a fóbisté s masochistickými sklony se mohou vesele pustit do čtení.

Byl by to celkem obyčejný pravidelný let linky 305 z New Yorku do Londýna, nebýt počátečních drobných turbulencí, končících pádem letadla do neznáma. Harper a Nick stojí na životních křižovatkách, každý řeší své soukromé problémy a rozhodnutí a netuší, že jim život do cesty postaví zřejmě tu největší životní výzvu. Boj o přežití začíná. A protože jedeme ve velkém, v sázce je rovnou osud celého lidstva.

Co se na počátku tváří jako nervydrásající popis leteckého neštěstí, velmi brzy dostává nádech paranoie a mentálního zmatení. Když se zřítíte z oblak rovnou na zem, minimálně vám to pěkně zkazí den. V případě, že přežijete. A když už to přežijete, s vírou v moderní svět čekáte na záchranné složky, vyhlížíte vrtulníky a pokud nejste celí rozlámaní, snažíte se poskytnout první pomoc těm, kteří neměli takové štěstí. Malér kapitálních rozměrů se z toho stává v momentě, kdy s letadlem drsně přistanete v budoucnosti. A když už to má být vážně den blbec, tak v té budoucnosti uděláme Zemi liduprázdnou. Téměř liduprázdnou. Ať to má grády!

Takže zatímco Nick a Harper vědí celkem kulový, na palubě se najdou tací, kteří očividně znají mnohem víc detailů než ostatní. Třeba v jaké časové linie se zatraceně nachází.

Tady něco vážně smrdí.

Kdo, nebo co, by dokázalo v čase posunout celý Boeing 777 i se všemi pasažéry na palubě o takový skok kupředu?

Netrvá dlouho a po našich přeživších jdou podivné maskované postavy. Držte si klobouky přátelé, tohle bude jízda.

A. G. Riddle si dal literární cvičení na téma „co by, kdyby“ a upnul se na myšlenku cestování časem. Vyšperkoval to postapokalyptickými prvky, tudíž pro lepší atmosféru v budoucnosti vyhladil prakticky celé lidstvo a laškovně si pohrál s nesmrtelností pro pár vyvolených, kteří se s křížkem po funuse rozhodli zachránit osud lidského pokolení tím, že se začnou vrtat v minulosti. Ale jde jim skutečně o tohle? Nebo je v tom něco zcela jiného?
Můžete dát lidstvu veškeré vymoženosti, technický pokrok, můžete spojit celý svět pomocí nejmodernějších sítí a technologií. Jen jedno nezměníte. Lidskou povahu.

Je naše povaha skutečně pevně daná? Budeme vždy jednat podle stejného vzorce? Nebo můžeme v určité životní etapě naprosto změnit svůj pohled na svět a jít proti proudu? Pokud ano, pak už si můžeme položit jen jednu otázku. Co nás k tomu donutí?

Let 305 je bezpochyby velmi povedeným počinem, nabízejícím poměrně reálný pohled na problematiku a možnosti cestování časem. Pravda je, že se kolikrát autor v knize ohání odbornou hatmatilkou a přestože se úporně snaží, aby to vyznělo srozumitelně, měla jsem z toho místy značně přetížené mozkové obvody a myslím, že pár mých neuronů spáchalo sebevraždu. Takže chtě nechtě budete muset u čtení přemýšlet. Někdy více, někdy méně, každopádně jako odpočinkové čtení bych dílo pana Riddla nejspíš nedoporučila.

Komentáře (0)