Další dlouho opomíjená klasika

recenze

Zmenšující se muž (2022) 5 z 5

/ assa

Na pulty knihkupectví se konečně dostal další z klasických kousků z pera legendárního Richarda Mathesona, autora, jehož hlavním rysem je mimořádný cit pro napínavé situace za využití zcela běžných prostředků. Matheson také působil jako scénárista a stojí například za snímky, jejichž předlohou byly Poeova díla Zánik domu Usherů, Jáma a kyvadlo či Havran. Mnohokrát také přispěl do seriálu The Twilight Zone, který může český divák znát pod názvem Stínová zóna nebo Zóna soumraku.
Po novele Já, legenda, která u nás vyšla společně s deseti autorovými povídkami, přichází Zmenšující se muž. A jako u předchozí knihy i tentokrát nakladatelství Argo toto dílo doplnilo několika kratšími pracemi.
Pojďme se teď s knihou seznámit trochu blíže.

„Zmenšující se muž“ (The Shrinking Man, 1956) vypráví příběh Scotta Careye, který se jednoho dne začne centimetr po centimetru zmenšovat. Příběh skáče po časové ose a je uspořádán do sedmnácti kapitol, přičemž podkapitoly označují aktuální výšku hlavního hrdiny. S tím se seznamujeme při výšce necelých dvou centimetrů ve sklepě jeho domu, kde je díky své velikosti v podstatě uvězněn. Díky náhledům do minulosti postupně zjišťujeme, co zapříčinilo jeho zmenšování, a nakonec i jak se do sklepa vlastně dostal. Se ztrátou výšky si Scott přestává rozumět se svým okolím. Když se jeho případ dostane na veřejnost, média ho pronásledují na každém kroku. Se svou manželkou už nenalézá společnou řeč a postupně ztrácí i respekt své nezletilé dcery, která mu doslova přeroste přes hlavu. Čím je Scott menší, tím se stává nešťastnější a uzavřenější a touží pouze po klidu a teplém lidském obětí. To na chvíli nalézá u jedné cirkusové liliputky v epizodce, kdy se svou rodinou vyrazí na pouť. A je zcela normální, že muže ve zralém věku neopouští sexuální choutky. Zde se do toho Matheson pustil po nabokovsku a pouhý rok po vydání Lolity nechal Scotta sklepním okénkem šmírovat opalující se kamarádku své dcery.
Ve finále jsou flashbacky na Scottův předešlý život a postupné zmenšování mnohem zajímavější než samotný přítomný čas, kdy se dvoucentimetrový muž ve sklepě každodenně pachtí za potravou a tekutinami a při tom si musí dávat pozor na pavouka stejné velikosti, který si na něj dělá zálusk. A když se v průběhu děje dozvíte, proč má tenhle pavouk jenom sedm nohou, není divu, že má na Scotta pifku. Zábavná, ale zároveň i znepokojující, je epizoda o tom, jak se žije v domečku pro panenky.
Přišlo mi trošku divné, že by se ve sklepě nacházel pouze jeden pavouk. Jelikož žiju v podsklepeném domě, tak věřte, že vím, o čem mluvím…píšu. Každopádně pro čtenáře trpící arachnofobií bude četba této novely i tak velmi nevšední zážitek, protože čím je Scott menší, tím je pavouk větší.
Konec mě osobně nepřekvapil a něco podobného jsem předpokládal od chvíle, kdy Scott při rychlosti svého zmenšování vypočítává, kolik mu ještě zbývá dní, než ze světa zmizí nadobro.
Novela byla zfilmována v roce 1957 a nápad zmenšování byl později použit v mnoha dalších filmech.

Následuje osm povídek:
První z nich je kousek s názvem „Hrůza šest kilometrů nad zemí“ (Nightmare at 20,000 Feet, 1962). Ta pojednává o muži jménem Wilson, který si několik kilometrů nad zemí všimne podivného tvora pohybujícího se po křídle letadla. A rozhodně se nejedná o mírumilovného pana Tau s buřinkou a deštníkem. Dnes se to zdá téměř neuvěřitelné, ale byly doby, kdy si člověk mohl na palubě letadla v klídku zakouřit stejně tak, jako tam mohl bez větších komplikací pronést zbraň. A jelikož Wilson jednu takovou zbraň má a nikdo z personálu a ostatních cestujících jeho historce nevěří, rozhodne se vzít situaci pevně do svých rukou. Povídka je opravdu nezapomenutelná, o čemž svědčí i to, že ji mám v paměti již od dětství, kdy jsem hltal seriály typu Twilight Zone či Tales From the Crypt. Filmová adaptace povídky se objevila v prvním z nich, a to hned dvakrát. Poprvé v roce 1963 a poté o dvacet let později v celovečerním povídkovém filmu Twilight Zone: The Movie (1983).

Na povídce Test (Test, 1954) trochu zahlodal zub času, jelikož byla napsána v první polovině padesátých let a pojednává o daleké budoucnosti, roku 2003, kdy musí z důvodů přelidnění planety docházet k pravidelné regulaci populace a to tím způsobem, že lidé, kteří dosáhnou ve stáří určitého věku, musí projít všeobecným testem, který rozhodne, zda je čeká další pětiletka nebo budou humánně zprovozeni ze světa. Ale ať zub času hlodá, jak chce, povídka v žádném případě neztrácí na své síle a já už dlouho nečetl něco tak smutného.

Mathesonova tvorba je hodně podobná té Bradburyho, ale dvě povídky v této sbírce mi ho připomínají o něco více než ty ostatní. Jedná se o „Sváteční práce“ (The Holiday Man, 1957) a „Tlačítko“ (Button, button, 1970), které se obě zabývají tématem smrti a druhá z nich se opět dočkala filmového zpracování jak v podobě kraťasu v seriálu Twilight Zone (1986), tak i jako celovečerního filmu z roku 2009 pod názvem Skříňka (The Box) s Cameron Diaz v hlavní roli. Navíc bych se nedivil, kdyby se povídkou nechalo inspirovat duo Stephen King / Richardem Chizmarem při psaní trilogie o Gwendy a její kouzelné skříňce.

Co kdyby vám život utíkal stejně tak rychle jako film na stříbrném plátně? Přesně to si přeje hlavní hrdina povídky „Montáž“ (Mantage, 1959) při odchodu z kina. A jeho život v tu chvíli nabere neuvěřitelné obrátky.
"Všichni máme sklon myslet si, že nás čas nějak oklamal, že odvedl naši pozornost, aby mohl nepozorovaně proběhnout kolem a na svých hrozných ramenou odnést náš život.“
Určitá podobnost s filmem Klik – život na dálkové ovládání (2006) jistě není náhodná. Ale jako v případě Zmenšujícího se muže, originál je pouze jeden.

Perfektní kousek „Distributor“ (The Distributor, 1958) je propracovanou povídkou o muži, kterého byste rozhodně za souseda nechtěli. Ten se baví (nebo dokonce živí?) tím, že se vždy na nějaký čas nastěhuje do volného domu v poklidné ulici, aby následně systematicky poštval všechny ve své sousedství proti sobě a mohl zas vesele pádit o dům dál. Zde musím opět zmínit Stephena Kinga, protože jestli ho v něčem Matheson ovlivnil, tak je to jistě inspirace touto povídkou k napsání knihy Nezbytné věci.

V kraťoučké povídce „Jen na objednání“ (By Appointment Only, 1970) se seznámíme s lékařem, který si své pacienty shání dost neobvyklým způsobem - přes holiče a jeho haitskou milenku. Zábavný kousek.

„Duel“ (Duel, 1971) je povídka s hutnou atmosférou, kterou se rozhodl na plátno převést sám Steven Spielberg a snímek se tak stal jeho prvním celovečerním filmem. Jistě už se každý z nás někdy setkal s nějakým tím agresivním řidičem, který si na silnici kompenzoval své mindráky. S někým podobným se setká Mann, který zrovna spěchá na obchodní schůzku. Zdá se, že si chce řidič oprýskané cisterny „hrát“. Tak začíná nebezpečná hra na kočku a myš. Hra, která může mít jen jednoho vítěze. A potřetí Stephen King. Ten se svým synem Joe Hillem napsal na Mathesonovu počest povídku Jízda (Throttle, 2009), která ve stejném roce vyšla společně s Duelem jako audio kniha pod názvem Road Rage.

Sbírku uzavírá povídka "Jedeš, moucho!“ (Shoofly, 1988) o tom, jak vás může otravný hmyz dohnat k šílenství.

Na přebalu knihy se můžeme dočíst jednak chválu od samotného Raye Bradburyho, tak i citaci Stephena Kinga, že je Richard Matheson autorem, který na něj měl nejsilnější vliv. A to minimálně tři povídky z této sbírky bez debat potvrzují.

Výborná sbírka, která ve vaší knihovně rozhodně nesmí chybět.