Ďáblova čísla

recenze

Královský písař, Jiří Adam z Dobronína vyšetřuje tentokrát vraždu ve Dvoře Králové. I když z toho nemá žádnou radost, musí se pokusit mordy vyřešit co nejdříve. Záhy se ukáže, že všechny zabité spojuje ďáblovo číslo 666, a toho se moc ráda ujímá církev, která v tom vidí hlavně ďáblovo dílo. Podaří se Jiřímu vše vyřešit?

Historický román, který je u Vlastimila Vondrušky nejtypičtější tvorbou se opět ujímá vedení. Můžete se těšit na detektivku, která svojí záludností, a i zajímavostí, vás přenese dřívějších dob. O to je sympatičtější vidět Jiřího Adama z Dobronína ne jako morouse, co si občas na druhou stranu i postěžuje, ale mladšího a o něco vitálnějšího muže.

Ano ti z vás, co už četli nějakou historickou detektivku z řad Letopisů královské komory víte, že Ďáblovo číslo se odehrává v době, kdy byl Jiří Adam z Dobronína mladší. On sám se teprve nedávno stal vdovcem a na svoji ženu si tu a tam vzpomene, přesto mu to nijak nebrání v rychlém úsudku. I když to navenek nedává moc najevo, mrzí ho, že nemá děti, a že manželka tak brzy zemřela.

Líbí se mi, když si autor dá záležet na popisu postav, která nejsou zase tak v příběhu podstatná. Vlastimil Vondruška společně s Janem Bauerem jsou v tom opravdu dobří. Nejen, že se dozvíte, koho co trápí, nebo kdo má na co zálusk, ale ukazuje i smutné životní etapy, které se nemění. Co trápilo chudší obyvatelstvo to trápí i dnešní.

Na druhou stranu je zpestřením v knížce i postava katovy dcery, která pomáhá s vyšetřováním, a občas i svým chováním připomíná Rozárku, která se objevuje v jiných dílech.

Mimoto je fascinující jak málo stačí, aby ten, kdo je chytřejší, bystřejší a mocnější dokázal omámit širokou veřejnost nesmyslností, vyloženě hloupostí. Ale musíme si uvědomit, že se jednalo o 15. století.

Nicméně vás znovu fascinuje to mistrovské propletení, u kterého si Vlastimil Vondruška dává vždycky tolik záležet. Tím myslím, hlavní zápletku i vyřešení mordů, jako takových. Je pravda, že ne každá detektivka je překvapivá a stává se triumfem, ale jedno se autorovi vzít prostě nedá je důvtipný a obratný. A takové i detektivky, potažmo historické, mají být. Musejí nadchnout.

Mám ráda Oldřicha z Chlumu, ale kdyby se autor rozhodl, že napíše další detektivku „mladšího“ Jiřího Adama z Dobronína vůbec bych se nebránila. Jeho knížky jsou příjemné a napínavé, takže bych si ráda i další díl s chutí přečetla.

Komentáře (0)