Cristin Terrill - Včera tě budu milovat (RC - Knihcentrum)

recenze

Nikdy předtím jsem tento kus papíru neviděla, ale rukopis rozhodně patří mně: moje psací e, zatímco ostatní písmena jsou tiskací, moje nakloněné k a příliš úzké a. Jakási prvotní část ve mně to poznává jako telefon vyzvánějící v jiné místnosti.
Začínám se třást. v tomhle čase a na tomhle místě znamená dopis, na který si nepamatuju, něco hodně určitého.
A poslední řádka mě přinutí utíkat k záchodu v rohu cely.
Musíš ho zabít.
-Em, Včera tě budu milovat, str. 11


*Cestování časem? Proveditelné podle Jamese Shawa!*
Tak jak jsem byla nadšená z řešení cestování v čase, které uvedla Julie Cross v Rozděleni časem, Cristin Terrillová podle mě posunula laťku o hodně výš. Teorie relativity a velký urychlovač částic? No páni!
Příběh Mariny/Em je jeden velký úkol, který musí splnit. Kniha začíná vyprávěním z pohledu Em, z budoucnosti, kdy se vše změnilo jedním jediným objevem, který učinil její nejlepší přítel a zároveň její první láska. James. Ten chtěl původně svým vynálezem dosáhnout něčeho jiného, ale nakonec se držel myšlenky, že změní svět k lepšímu – žádné války, žádné útoky, žádné přírodní katastrofy, které by pozabíjely tolik lidí. Bohužel se vše dostalo mimo jeho kontrolu a on se stal posedlým tímto svým výtvorem. A Em s Finnem, jeho dva nejlepší přátelé jsou jediní, kteří jsou schopni narůstající chaos zastavit. Jak? Musí Jamese zabít.
To že se Cristin v knize alespoň dvakrát obrací k teorii relativity, paradoxům a podobným důležitým informacím ohledně cestování v čase, jen napomáhá k tomu, aby člověku naskočila husí kůže. Ano, jistěže vím, že je takový vynález (zatím) v nedohlednu, ale v jejím podání vypadá už jen tento případný scénář víc než jen katastroficky. (Řekněme, že James je sice pohledný a velmi inteligentní mladý muž, ale já bych ho potkat nechtěla. :D)

*Postavy z minulosti a budoucnosti*
Někdy je postav v knize mnoho, jindy málo. V tomto příběhu jich bylo hlavních šest a přece jen tři. A bylo to kouzelné. Každá postava byla úplně jiná, i když představovala tu samou osobu, ale v jiném čase.
Ze začátku jsem se hodně ztrácela. Nechápala jsem souvislosti a postavy mi splývaly dohromady. (Kdo je Finn? Kdo je doktor? A kdo je sakra Cassandra?) Ale po přečtení první třetiny se mi vše vyjasnilo. Já si jednotlivé postavy více zapamatovala, zaškatulkovala a nechala je, ať příběh rozvíjí dál a dál.
I když je Marina a Em jedna a ta samá postava, mnohem víc jsem si oblíbila Em. Byla nebojácná, odvážná a dospělejší. Zato Marina se starala jen o to, aby se před Jamesem neztrapnila, co si má obléknout, jestli nemá na bradě uhry a podobně.
Finn byl dokonalý v obou verzích. Oblíbila jsem si ho a nemohla se ho nabažit. Ten mladší je vtipnější, zábavný a přesně ví, kdy má přijít s nějakou hláškou. A ten starší už jen ví, co chce. Je prostě vyrovnanější a rozumnější…
James… James byl oříškem od začátku do konce. Já ho nemůžu nesnášet ani ho mít úplně ráda. Kluk z minulosti je hodný, milý, inteligentní a prožil si svoje. Ten z budoucnosti je ale neskutečně krutý.
Kromě těchto postav se setkáte ještě s mnohými jinými, kde každá z nich má nějakou důležitou roli. Žádná z nich není nepodstatná.

*Postřehy, pocity a doporučení*
Ano, ano, ano! Konečně po dlouhé době kniha, která mě nadchla! Která mě nechala s otevřenou pusou a zmatením – tohle že byl konec? To bylo ono? To bylo všechno?! Na druhou stranu si ale říkám, že další díl prostě nechci. Tak, jak byl příběh vytvořený a napsaný, je pro mě dokonalé a nechci si to kazit dalším zkažením nějakou sérií. Není to potřeba. Kniha je úžasná taková, jaká je.
Ale teď od začátku. J Když jsem na knihu poprvé narazila, bylo to při propagaci Egmontu, který ji uváděl do oběhu. Okamžitě se mi zalíbila. Jak anotací, tak i obálkou. Neváhala jsem a přidala se i do soutěže. Bohužel se na mě ani jednou neusmálo štěstí… tedy až do té doby, dokud mi nedošla jako recenzní výtisk z Knihcentra a za to jsem velmi, velmi vděčná!
Když jsem se ale do knihy začetla, byla jsem v rozpacích. Nebyla podle mých představ. Nelíbilo se mi, jak je psaná, že ničemu pořádně nerozumím, že děj není v nějaké logické posloupnosti. Ale mýlila jsem se. Všecko mělo nakonec hlavu a patu. Ten otravný začátek, který se mi protivil, i doktor, který mě nakonec překvapil.
Někde kolem sté strany se mi kniha začínala dostávat pod kůži a já jsem zjišťovala (krom toho, že do školy ten den moc věcí neudělám), že se nemůžu odtrhnout. Hltala jsem každou kapitolu, každý odstavec, každé slovo.
Najednou příběh nebyl ani trochu nudný. Ani trochu zmatený a vše do sebe perfektně zapadalo!
I když postavy byly vlastně stále stejné, byly naprosto odlišné. Nejvíc je změna vidět na Jamesovi. Rozdíl v povahách, zkušenostech a vnímáních je obrovský! Zato Finna jsem měla ráda v obou verzích. Pokaždé byl okouzlující, vtipný a charizmatický.
A konec? Ten byl naprosto šokující a přesto svým způsobem dokonalý! Nebudu vás zahrnovat spoilery, tato kniha si to nezaslouží. Zaslouží si být objevena a zaslouží si, abyste na jejím konci zůstali jen zírat na slova a nevěřili tomu, co čtete.
Co mi zbývá říct na závěr? Že Včera tě budu milovat je prostě jiný a úžasný příběh o cestování časem, který vám vezme dech, jen mu musíte dát šanci, aby se projevil, a že knihu ROZHODNĚ DOPORUČUJI! Já si ji i přes rozpačité pocity ze začátku naprosto zamilovala!
P.S.: Co se týče českého překladu knihy, po dočtení se mi vážně líbí! Naprosto vystihuje celou knihu.

Celá recenze včetně dalších úryvků na stefanie-g-books.blogspot.cz

Komentáře (0)