Co všechno nestihnu přečíst...

recenze

1001 knih, které musíte přečíst, než zemřete (2011) / DriftBooks

Anotace: Obsáhlá příručka, již sestavil mezinárodní tým významných literárních historiků, kritiků a publicistů, představuje 1001 knih, které se nesmazatelně vryly do kulturní paměti lidstva. V krátkých, výstižných heslech se nám tu přibližují slavní autoři bestsellerů i polozapomenutí spisovatelé – všechny spojuje jedno: kvalita jejich děl, která přestála zkoušku času. Kniha je doplněna bohatým obrazovým materiálem, který jí dodává na přitažlivosti.

---

Není nad to se dozvědět, co by si člověk měl přečíst, zejména když ví, že to prostě nikdy nestihne. Takže zemřu s pocitem, že mi v životě něco nevyšlo. Minimálně z hlediska čtenářství. Safra… Knihu jsem vlastně jako takovou nepřečetl. Spíše prolistoval a důkladně přečetl jen některá hesla. Skoro polovina z oněch 1001 titulů totiž nebyla zatím do češtiny přeložena (a některá z nich naposledy v devatenáctém století či na začátku století dvacátého, o čemž čeští editoři pečlivě informují) a tak jde spíše o to udělat si jakousi představu a získat trochu přehled, co se ve světě románů dělo a děje.

Při listování jsem si – jak je mým zvykem – dělal seznam, co přeci jenom chci stihnout. Těchto seznamů mám přehršel. Píši si je celý svůj čtenářský život. Listuji edičními plány, čtu anotace, sleduji blogy, v knihkupectví si beru všechny propagační materiály. Nechám si poradit od kamarádů. Píši si názvy titulů a jména autorů, které mi ve svých dílech doporučili autoři jiných děl. Brouzdám Databází knih... Vlastně by se dalo říct, že trávím spousty času přemýšlením a sestavováním seznamů, co si chci přečíst. Tyto seznamy však následně mizí kdesi v entropii mého života. Stávají se zlomkem mého podvědomí. Snad občas hrají roli při výběru knih v knihovně. Ale nikdy se mi nepovedlo jít do knihkupectví či knihovny s jedním z těchto seznamů tak, jako jde člověk do obchodu. Kup mlíko, chleba… Ne, stejně si vybírám intuitivně a dle momentální nálady. Ty tituly knih si zaznamenávám především pro potěšení z té možnosti být jejich potenciálním čtenářem. Z potěšení že kdesi jsou příběhy, které na mě čekají. Proto, že jsem fascinován tím obrovským množstvím slov, myšlenek. V těch knihách na mě čekají otázky, ale především odpovědi. Alespoň v to doufám. A tak si píši seznamy, co bych si tak asi mohl a měl přečíst…

A jak je vidět nejsem sám. Tato kniha je také jedním takovým seznamem touhy poznat svět literatury. Kniha je pěkně a logicky vystavěná, graficky velmi pohledná. V anotacích se tu a tam objevují zajímavé a nečekané pohledy a postřehy – což mám rád a vítám. Dosti titulů z tohoto seznamu jsem už přečetl. Ale zjišťuji, že je tomu tak dávno a že bych možná mohl ještě jednou, tentokráte s téměř padesáti roky za zády a s jistými životními zkušenostmi. V jedné z anotací se (zhruba) píše – tuto knihu byste si měli přečíst jako mladí – maximálně do dvaceti. Jako starší sice pochopíte daleko více z příběhu, ale hlavní hrdina vám poleze na nervy a nedokážete se s ním ztotožnit. To dokážete pravděpodobně pouze jako mladí, otevření všemu neočekávanému, nezmuchlaní krutou realitou… A to je vlastně odpověď na otázku, zda je potřebné se seznamů – jakýchkoliv – držet. Zda si dělat hlavu, že jsem nepřečetl to které stěžejní dílo světové literatury. Absolutně ne… Ve dvaceti pochopíte hlavního hrdinu, v padesáti kontext v příběhu… Takže čtěte to, co vám život právě nabízí. Co vás baví. Pokud vás kniha nudí, nebojte se ji odložit. A o těch dobrých mluvte… Já si je přidám do seznamu… :-)

Komentáře (1)

Přidat komentář

---