Co v Kachyňově seriálu nebylo ...

recenze

V roce 1967, v době tehdejšího částečného uvolnění, vyšla ve vydavatelství MNO, v edici Magnet, útlá brožovaná knížka "Tři kontra gestapo". Reportáž autorů Petra Kettnera a I. M. Jedličky, líčící na základě dochovaných archivních materiálů a posbíraných výpovědí těch svědků, kteří přežili, osudy legendární trojice domácích odbojářů, bývalých důstojníků Československé armády, podplukovníků Josefa Balabána, Josefa Mašína a štábního kapitána Václava Morávka i mnohých jejich spolupracovníků z ilegální zpravodajské, sabotážní a diverzní organizace "Obrana národa", která vyvíjela činnost na území protektorátu, ale i za jeho hranicemi.
Vlivem poúnorového tabuizování odboje spojeného s exilovou vládou v Londýně a účastí synů Josefa Mašína na ozbrojeném odporu k tehdejšímu komunistickému zřízení nebylo možné, aby širší veřejnost s osudy "Tří králů" (B + M + M), jak si Balabán, Mašín a Morávek říkali a jak byli označováni, seznámila dříve.
Když knížka připomínající význam i velikost lidí svázaných se západním odbojem v roce 1967 konečně spatřila světlo světa, byl její osmdesátitisícový náklad rozebrán během několika dnů. Oba autoři, kterým se po jejím vydání přihlásili další účastníci a pamětníci podzemního hnutí, proto plánovali další, doplněné vydání. Tento záměr však v roce 1968 zmařila nová okupace a následující dlouhá léta tzv. normalizace a dalšího zamlčování, zkreslování a zapovídání historických skutečností, které nekorespondovaly s prosazovanou ideologií. Ani přes značnou snahu se však komunistům Tři krále z historie národa vymazat nepodařilo.
Některá upřesněná fakta tak P. Kettner a I. M. Jedlička mohli prostřednictvím nového vydání své knižní reportáže předložit až nyní, po takřka jedenatřiceti letech. Před několika týdny nakladatelstvím Riopress nově vydaná publikace nese poněkud pozměněný název "Tajemství tří králů". Také formát je nový, přibližně A5. Nyní je kniha vázaná a vytištěna na velice kvalitním papíře, což je s ohledem na velmi příznivou prodejní cenu, osobně jsem jí zakoupil za méně než sto korun, rozhodně pozitivní skutečnost.
V porovnání s předchůdkyní je v novém vydání i více dokumentárních fotografií. Těch je nyní bezmála sedmdesát a ještě lépe tak doplňují ožívající vyprávění. Rovněž kvalita přetištěných fotografií je nynějším použitím křídového papíru mnohonásobně vyšší a s přihlédnutím k stáří některých snímků lze pak konstatovat, že je velmi dobrá.
Stejně, jako fotografie, jsou nové i četné stati textu. Některé kapitoly jsou doplněné, jiné úplně nové. Například kapitola "Před operací Barbarossa", která stručně shrnuje stav komunistického odboje před napadením SSSR, vzhledem ke svému obsahu zřejmě nemohla být do původního vydání vůbec zařazena. Společným znakem doplněných i ryze nových kapitol jsou i současné postřehy a souvislosti.
Nedávno uvedený televizní seriál nepochopitelně řadu závažných faktů, uvedených již v prvním vydání knihy, ignoroval. Byl jí spíše jen volně inspirován a i přes svůj rozsah a značné možnosti, zejména role vypravěče, v něm tak bohužel chybělo, nebo bylo zkresleno, hlavně na úkor zbytečných, kabaretních a erotických scén, mnoho podstatného. Smutné je to především proto, že to u mnohých diváků mohlo vést k degradaci celkového hodnocení významu podzemního hnutí i nevšedního hrdinství jeho hlavních protagonistů a jejich četných spolubojovníků.
Zejména ti pak byli v televizním zpracování často opominuti úplně, nebo bylo několik jejich dramatických osudů necitlivě spojeno do příběhu jedné fiktivní postavy, bez ohledu na původní, skutečné účastníky se skutečnými jmény, kteří většinou za své přesvědčení zaplatili cenou nejvyšší - vlastním životem.
V pochybné a neodůvodněné snaze tvůrců seriálu, za každou cenu prosadit "uměleckou" dramatizaci, došlo i k přímému karikování některých postav, jejichž osudy byly ve skutečnosti dramatické dokonce mnohem více, než bylo nakonec ukázáno. Tak například nejbližší Morávkův spolupracovník, radista František Peltán byl velmi odhodlaným a statečným mužem, který se neváhal prostřílet z gestapácké léčky, a když později ani on životem nevyvázl, na jeho kontě bylo několik gestapáků, které vzal sebou. Je proto smutné, že byl v seriálu představen, jako polozbabělý sukničkář. Jeho významné postavení v organizaci Tří králů bylo silně zamlženo a jeho památka zneuctěna.
Naštěstí, v knížce je jemu i četným dalším postavám podzemního hnutí věnován prostor rozhodně zasloužený a fakta s kterými se čtenář seznámí jsou významnou korekcí "uměleckého" pohledu seriálu. I s přihlédnutím ke snaze Tři krále a jejich věrné uvést do současného povědomí národa prostřednictvím televizní obrazovky, je značnou škodou a ironií, že se to nepodařilo v širším a realističtějším pohledu, jak by si to bezpochyby zasloužili hlavní hrdinové i desítky statečných mužů, ale i žen v jejich okolí, jejichž hrdinství bylo rovněž nevšední a o kterých se v knize čtenáři dozví.
Proto všichni, kteří se zajímají o skutečnou pravdu, jistě v tomto směru knihu zvláště ocení. Jejím přečtením získají i zcela jednoznačnou odpověď na otázku, zda se naše země může, či nemůže počítat k vítězům 2. světové války, když se vlastně neúčastnila bojů, jak se, naprosto zcestně, nechali slyšet někteří naši současní politici, kteří zjevně nemají ani základní povědomí o historii vlastního národa.
Na 186 stránkách, zpracovaných formou rekonstrukce jedné z nejdramatičtějších kapitol tajné fronty v nacisty okupované zemi, je vyprávění jmenovité, mnohem obsažnější i podstatně objektivnější, než bylo ke spatření na obrazovkách. Velkou část knížky je možné prostě nazvat - co bohužel v seriálu nebylo. A nejde o žádné maličkosti.
Pumové útoky na samé srdce třetí říše, jakými bezesporu odpálení náloží v budovách říšského ministerstva letectví, policejního ředitelství v Berlíně, nebo pokus o atentát na vlak samotného Himmlera, byly velice odvážnými akcemi. Také lokomotivy německých vojenských transportů se po explozích sabotážních trhavin často zastavovaly kdesi na trati. Jindy se po výbuchu zřítil v plamenech prototyp právě testované vylepšené stíhačky.
Postupně se však hlavní náplní skupiny stávalo zejména zpravodajství. Například díky kontaktům v plzeňské Škodovce, nebo pražském Letovu putovaly do Británie i výkresy nových zbraní wehrmachtu, mezi kterými byl i prototyp nového německého tanku, později známého, jako Tiger. Nejvýznamnější kapitolou činnosti se však stala právě spolupráce s agentem působícím přímo v německé zpravodajské službě, známým pod krycím označením A 54. Ten dodával prostřednictvím sítě Tří králů informace nejvyšší priority přímo naší tajné službě v Británii, kde se stávaly významnou součástí celého spojeneckého zpravodajství a následně i přímo válečného úsilí.
Nejbližším kontaktem A 54 v Praze se stal štábní kapitán Václav Morávek, který bude zřejmě pro čtenáře Střelecké revue nejzajímavější postavou. Netajil se svojí vírou v Boha a své dvě 9 mm pistole, a proto bývá často nazýván "pobožným střelcem". Ve střelbě z pistole byl předválečným mistrem a také díky tomu z trojice "králů" vzdoroval léčkám gestapa nejdéle, celé tři roky. Dokázal se například prostřílet i z třetího patra, z podkrovního bytu obklíčeného osmi příslušníky gestapa. Byl bojovníkem v pravém slova smyslu a svými pistolemi způsobil gestapákům citelné ztráty.
V předjaří roku 1942 ještě stačil navázat spojení s příslušníky britských výsadkářů "Silver A" a "Anthropoid", ale později, první jarní den, stejně, jako předtím jeho druhové padl do léčky gestapa. V hrdinském boji o svobodu svojí spojky a vzápětí i o svůj vlastní život podlehl mnohonásobné přesile a padl. Tak, jako někteří další, také on však neprodal svůj život lacino. I během posledního, nerovného boje s velkou přesilou padlo k zemi, pod zásahy kulek z jeho zbraní, několik gestapáků. Během několika minut vystřelil více než padesátkrát a poté, co prakticky spotřeboval veškerou svoji munici a sám byl několikrát zasažen, bez šance vyváznout, ukončil svůj život ranou do spánku, věrný slibu - "mne nikdy živého nedostanou".
Jedinou věcí, kterou jsem v novém vydání nenašel, je krátká zmínka o tom, že Morávek připravil i provedení atentátu na gestapáka Abendschöna, který se stal značně nebezpečným pro jeho, v té době již podezřelého a sledovaného, korunního informátora A54 (Paula Thümmela). Rozběhnutou akci tehdy přerušila jen souhra náhod. I osud Thümmela se později naplnil.
Protože v tomto krátkém seznámení s knížkou není možné podrobně popisovat její celý obsah, dovolte mi na závěr vyjádřit alespoň přesvědčení, že by neměla chybět nikomu, komu není historie domácího odboje lhostejná a chce si o ní ucelit své informace. Nebudu jistě přehánět, když konstatuji, že díky mimořádně poutavému obsahu se dá přečíst za jediný večer, stejně, jako to, že ti, jimž je věnována si bezesporu stále zaslouží náš obdiv a úctu, a to i dnes, v době tak vzdálené od oněch událostí.
Poděkování proto patří i oběma autorům a nakladatelství, že knize opět pomohli vyjít a důstojně tak onu část naší historie připomenout.

"Konďa" (pro Střeleckou revui 1995)

.. aneb o lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. Do konspiračních teorií, začátků, ale i konců; nejen Třech králů Josefa Balabána, Josefa Mašína a Václava Morávka, ale do celé sítě Obrany národa a jejího fungování proniknete ... více

Komentáře (0)