Co se vlastně stalo? To mi uniká...

recenze

V mlze (2016) 4 z 5 / mmmisulka.r
V mlze

Nic a nikdo není,
jak to zpočátku vypadá...
Ani netušíte, jak moc je to výstižné...


Dnešní den byl jako stvořený pro rodinný výlet. Sice se mi moc nechtělo, ale přesto jsem se rozhodla s Alexem a Smillou jet. Naším cílem byl opuštěný ostrov u jezera Maran. Alex nám oběma vyprávěl už spoustu historek, kterým je ostrov i jezero opředené, člověku to nahání opravdu hrůzu. Loďka se kymácí, Alexovi na tváři pohrává úsměv a Smilla z něho nespouští svůj líbezný pohled. Ostatně jako vždy. Její milovaný tatínek, její vzor, její všechno. Já jsem téměř vzduch a dost mě to mrzí. Když dorazíme na mělčinu, Alex pevně uváže loď a hbitým pohybem bere Smillu do náručí. Naše dobrodružství může začít. Tak pojď přeci s námi, má to být rodinný výlet.

Říká se, že voda jezera je odpradávna prokletá a její zlo má schopnost proniknout do lidí, pokřivit jim smysly a přimět je páchat strašlivé činy.
Dospělí i děti v těchto končinách mizejí beze stopy, byla tu prolita krev. Tedy podle pověstí.

Jenže mě se moc nechce, necítím se dobře a mám pocit, že bych jim tuhle dobrodružnou výpravu jen zkazila. Alex není nadšený, ale jinak nic nenamítá a Smilla? Té je to asi fuk úplně. A tak zůstávám na lodi, občas hledím směrem, kterým odchází Alex se Smillou a poslouchám jejich radostné žvatlání. Nemám dobrý pocit. Jezero je temné a mám dojem, že mě k sobě táhne až nepřirozenou silou. Když se do něj zahledím, tak vidím...co vlastně? Nevím, kolik času uběhlo, kolik myšlenek mi proběhlo mojí hlavou, ale když se vzpamatuji, zjistím, že slunce už je téměř na konci své cesty. Pod kůži se mi vkrádá chlad a cítím, že něco není v pořádku. Nikde neslyším Alexe ani Smillu. A teď už to vím, vím, že zmizeli, že tu nejsou, že už je nikdy neuvidím.
Co jsem to vlastně chtěla udělat? Měla bych je jít hledat. Oblékám si Alexovu mikinu a pomalu vystupuji z lodi. Jdu stejnou stezkou, kterou odcházel Alex s dcerou. Jdu a ani vlastně nevím kam a proč. Nikde je nevidím ani neslyším. Slunce už zmizelo z oblohy a zdá se, že naše rodinné dobrodružství je právě u konce.
Nebo...možná právě to pravé dobrodružství teprve začíná...

...Můj dojem...
Tato kniha pro mne byla velkým oříškem a vlastně i celkem slušným bojem, který jsem postupně začala vyhrávat. Ale minimálně 2/3 obsahu vedla kniha nade mnou! Asi si říkáte proč. V životě jsem nečetla tak matoucí knihu. V životě jsem více nesnášela hlavní hrdinku, tak jako právě v této knize. Pila mi krev, rozčilovala mě, vytáčela a byly momenty, kdy bych jí nafackovala. Nevěřila jsem vlastním očím, nevěřila jsem tomu, co čtu, že se to skutečně děje... Nejvíce mě však vytáčelo to, že jsem příběh neměla pod kontrolou. Zpětně mi dochází, že to je vlastně velké plus!
Kniha V mlze je postavena z většinové části na psychologii a to velmi podrobně a vlastně i drsně. Snoubí se zde i prvky thrilleru. Pozvolně vkrádající se tajemno a strach, to vše oceňuji. Bohužel, tento skvělý dojem mi kazila právě hlavní hrdinka a její, podle mého názoru, překombinovaný, přehnaný a matoucí "scénář". Čeho je moc, toho je příliš a takto na mě celý příběh působil. Strasně ráda bych dala plný počet hvězdiček, protože námět by si je zasloužil. Ale nemůžu, s čistým srdcem musím usoudit, že toho v knize na mě bylo zbytečně moc. Vše sice zapadlo na své místo, ale i po jednom dni, který jsem si dala na promyšlení příběhu po přečtení, stále neztrácím dojem toho, že to bylo prostě překombinované.
Každopádně, i přesto knihu hodnotím kladně, protože dokážu poznat příběh, který uhrane tisíce čtenářů. Nezáleží na jedinci, který se prostě s příběhem příliš neztotožnil, ale na většině. Chcete si přečíst drsný a "extra" psychologický thriller? Pak sáhněte po knize od Caroline Eriksson V mlze!

Komentáře (0)

Přidat komentář