Co s tebou, královno Tearlingu!

recenze

Vlastně ani nevím, proč jsem na tuto knihu byla tak zvědavá. Možná zčásti proto, že se o ní mluvilo už hodnou chvíli před vydáním, zčásti nejspíš taky kvůli žánru – čím jsem starší, tím víc mě fantasy baví.

Některá základní díla, s nimiž toto bude srovnáváno, jsem ovšem nečetla, takže opět poskytnu pouze svůj názor, prostý všech výtek v tomto směru.

Hned úvodem bych poznamenala, že mi ten příběh přišel mnohem víc pohádkový než jako fantasy. Ano, v knize je poměrně hodně brutality, kterou byste v normální pohádce hledali marně, nicméně samo království, chaloupka v hlubokém lese, kde budoucí vládkyně vyrůstala, její kouzelný smaragd, nebo taky zlý strýc na trůně, to už je něco jiného... A je to samozřejmě v pořádku, akorát mě to trochu zklamalo.

Nebavily mě ani ty násilnosti, přišly mi jaksi samoúčelné. Jak ještě šokovat? Hmm, co třeba přivázat nemluvně támhle nebo tady, no, nebudu zacházet do detailů.

Bylo tam víc věcí, co mi lezly na nervy, ale pokud si, jak výše řečeno, zadefinujeme knihu jako takovou krvavější pohádku, nelze jí nic vyčíst a mé výhrady jsou prostě subjektivní.

Taky nutno podotknout, že ve druhé polovině začne být autorka podstatně tvořivější. Rozvíjí tady Javela, pro mě nejzajímavější postavu tohoto dílu, a taky třeba rozhovor mezi královnou, jež právě uděluje audience, a paní Andrewsovou, jíž byl krátce předtím bizarním způsobem zabaven kus oděvu, je opravdu hodně dobře vypointován.

Závěrem dvě velké plus:

Zaprvé, hlavní hrdinka je ošklivá a podle všeho trpí i mírnou nadváhou. To je velká úleva v té záplavě románů, kde pořád dokola čteme o nějakých holkách, co samy sebe vidí jako průměrné, jen aby záhy tváří v tvář své životní lásce poznaly, jak jsou vlastně atraktivní. Tohle mi strašně leze krkem a Tearling byl v tomto směru něco jako vysněná dovolená.

Zadruhé, a teď mi nejspíš nebudete věřit – není tam žádná romance. Hrdinka nějaký citový život zjevně má a taky se jí, jak pochopíme z díkybohu skrovných náznaků, líbí Kostěj, ale není co řešit, holka je prostě příliš obyčejná a navíc fakt trochu při těle (jeden člen její gardy ji neušetří a řekne jí to během cvičení boje s mečem na rovinu). Takže žádné vzdechy a snění a kradmé doteky. Královna se snaží kralovat, to je celé.

Až teď mě napadlo, že přesně tyhle dvě věci pro mnohé nejspíš budou naopak velkým mínusem.
Ale to není můj problém.
Mě to potěšilo, Johansenové za toto rozumné osvěžení velký dík.

Jinak Kostěj se nám taky moc líbí. Druhý díl si přes všechny výtky přečteme.

Komentáře (0)