Člověk si nevybírá, do koho se zamiluje…

recenze

Probírala jsem se stránkami dál. na jednom listu jsem objevila kresbu, na které byla mezera mezi mou a Gretinou rukou paží začerněná. Negativní prostor. Tak tomu říkával Finn. A chtěl, abych pochopila, co to je. A já to chápala. Rozuměla jsem tomu, co říká, ale stejně mi musel připomínat, abych to místo na obrazech hledala. Abych viděla, co na plátně je, ale zároveň není.
- Řekni vlkům, že jsem doma

Člověk si nevybírá, do koho se zamiluje…
…ono se to prostě stane samo. Skoro bych řekla, že na této větě v knize hodně záleží. Já sama jsem dost dlouho odmítala celou koncepci, v jaké je kniha napsaná, ale i přesto jsem se od ní nemohla odtrhnout a neoblíbit si ji.
Je to právě June, kdo vám vypráví celý svůj příběh čtrnácti/patnáctileté dívky, která nadevše obdivuje svého umírajícího strýce Finna. Píše se rok 1987 a nejspíš všichni víme, že to je rok, kdy se ve světě začínala mnohem víc řešit homosexualita a s tím i spojené AIDS. A i přesto, že třeba tyto témata nemáte rádi, měli byste dát tomuto příběhu šanci.

Ptáte se mě proč? Na to je jednoduchá odpověď. Řekni vlkům, že jsem doma není klasický romantický příběh plný slaďáren a romantiky. Je až neuvěřitelně realistický a přiblíží vám Ameriku v osmdesátých letech.

Junino vyprávění vás vtáhne do děje a vy pak knihu nebudete schopní odložit, i přesto, že s její láskou ke svému strýci nebudete souhlasit a bude vám to připadat až příliš. Navíc se do všeho zaplete onen portrét, který pro ni a její sestru Gretu Finn maluje při každé jejich návštěvě. Jejich matka to sice neschvaluje, podle ní je to morbidní, ale přece jen je nechá, aby Finn portrét dokončil.

Dozvídáte se, jaký vztah k sobě obě sestry mají. June má pocit, že ji Greta nesnáší a dělá jí ze života jen peklo, ale i Greta neprožívá zrovna to nejsnazší období svého života a uchyluje se potají k alkoholu.

Vše se navíc ještě vystupňuje, když Finn zemře. June se utápí v obrovském smutku, Greta doufá, že se z nich zase stanou ty nerozlučné sestry z dětství, ale tak jednoduché to není. A to především ve proto, že se objeví ten tajemný muž. Muž, který podle jejich matky nakazil Finna. Zabil ho.

Jenže právě tento muž, Toby, Finnovi před svojí smrtí něco slíbil a je odhodlaný svůj slib dodržet. I přes veškeré překážky se snaží zkontaktovat s June a předat jí věci, které pro ni měl Finn schované. A tak se mezi nimi začne rodit hluboké přátelství, o kterém ani jeden z nich dopředu netušil.

Příběh toho v sobě skrývá mnohem a mnohem víc, než jsem vám schopná říct. Nerada bych používala spoilery. Žádná kniha si to nezaslouží. Navíc, když jsem ji začínala číst já, měla jsem o ní zcela jinou představu. Ano, věděla jsem o AIDS, věděla jsem, že to nebude oddechový příběh a s tím vším jsem počítala. Ale i přes to přese všechno mi vyrazil dech. Carol má opravdu úžasný dar vyprávění, i když příběh sám o sobě není nijak zvlášť složitý. Jen má neuvěřitelnou vlnu emocí a vy stále toužíte přijít na to, jak to vlastně dopadne. Kdo je ten tajemný Toby? Jak to bude mezi June a její sestrou? A co má s tím vším společného portrét, který namaloval Finn?

Musím říct, že mě při čtení nejednou zamrazilo. A ani jednou jsem nebyla schopná knihu jen tak odložit a přestat číst, aniž bych dočetla kapitolu. Ráda jsem se ke knize vracela, přestože jsem věděla, že mě nečeká nic šťastného. Veselého.
I když. To bych Carol škodila. Našly se tu i vtipné části, zábavné, plné radosti a smíchu. Nebylo jich mnoho, ale bohatě stačily a já na ně s úsměvem na rtech vzpomínám.
Příjemným rozptýlením byly i další postavy, kamarádi její sestry, se kterými obě děvčata chodila na tajné párty v lese. V Juniném lese.
O tom jsem se ještě nezmínila? Nevadí. Přece jen si musím nechat nějaká ta tajemství a navnadit vás, abyste si knihu přečetli. Rozhodně stojí za to a je příjemnou změnou od všech těch braků, erotických románů a Youg Adult knih. Neočekávejte lehký příběh, neočekávejte veselí. I mně nakonec přece jen ukápla slza.

Stefanie G.

Komentáře (0)