Člověk jako každý jiný, výjimečný

recenze

Já, Bahia, zázračně zachráněná (2011) / katy238
Člověk jako každý jiný, výjimečný
Letět letadlem je asi zážitkem pro každé dítě z trochu běžnější rodiny, pro Bahiu to navíc bylo spojeno s prázdninami v místě původu její rodiny. Měla spolu se svou maminkou strávit dva měsíce na komorských ostrovech ve vesnici s nevyslovitelným jménem, které se nebudu pokoušet ani opsat z knihy. Nervozita, počínající puberta i to, že byla jen dítětem, to vše ji doprovázelo na její cestě, spolu s její maminkou. Tatínka i tři mladší sourozence nechala v rodné Francii a vydala se na cestu, na kterou neměla jen tak zapomenout.

Skutečně nikdy nezapomene, i když by moc ráda.

Před cílovou destinací, 20 minut před přistáním v místě určení, se špatně udržované letadlo levných Jemenských aerolinek zřítilo do moře a Bahia se probrala v oceánu v noci (po druhé hodině ranní), v leteckém palivu a velké bolesti. Vyšplhá se na kus unášených trosek letadla, drží se, co jí zranění dovolí a začíná blouznit a vzpomínat, aby nezešílela úplně.

Vzpomíná na mnohé. Na rodinu a život s ní, školu i na přátele, hodiny a dny před odletem a průběh cesty až do osudového pádu letadla, který zabil kromě ní všechny. Včetně maminky.

To si však Bahia neuvědomuje a ve svých horečnatých snech a hrůze je stále přesvědčena, že jen z letadla vypadla a maminka ji někde čeká. Že ji hledá. Že se potkají. Že se bude zlobit, ale obejmou se...

Bahiu zachránili obyčejní chlapi, námořníci, kteří se vydali do rozbouřených vln hledat přeživší a nalezli jako zázrakem alespoň ji. Nikdy se už nikdo nedozví, kolik lidí pád přežilo a nakonec zemřeli ve vlnách oceánu bez toho štěstí v neštěstí, které potkalo toto děvče. A je to tak asi dobře.

Kniha se mi dostala do rukou náhle a já ji přečetla rychle. Je to klidné čtení bez zápletky a odboček, vyprávění o tom, co se stalo, co bylo předtím a co následovalo potom a pro mě osobně je to zajímavé zpestření v literatuře o velkých katastrofách. Protože příběhů přeživších je bohužel velmi málo a ještě méně je těch, kteří překonají své démony a jsou ochotni o tomto vypovědět ostatním.

Bahia prošla peklem, ztratila maminku, kterou milovala, jako nejstarší ji čekala povinnost za své tři mladší sourozence a její život byl krutě poznamenán mnoha druhy bolesti.

I tak zvedla hlavu a šla dále. Jako jeden z mnoha obyčejných lidí, ze kterých udělal běh osudu výjimečné osobnosti, i když o to nikdy nestáli.

Není to kniha, ke které bych se chtěla v budoucnu vracet, ale jako jednohubka mezi jinými knihami je výborná, byť mohlo být věnováno pár slov i důvodům pádu letadla, tyto informace v knize nejsou a je nutné je vyhledat po vlastní ose.

I tak je kniha zajímavým dílkem, které si zaslouží pozornost, pokud od ní neočekáváte více, než jen výpověď malé holky, která nikdy nedostala šanci prožít své prázdniny s maminkou.

Komentáře (0)

kniha Já, Bahia, zázračně zachráněná recenze