Chirurg bude nejspíš nominován na Magnesii Literu...

recenze

Chirurg (2019) / JanH (451 views)
Chirurg bude nejspíš nominován na Magnesii Literu...
Představte si, že dočtete skvělou knihu a začnete číst další, která je úplně blbá. Mně se to (jako recenzentovi) občas stává a je to něco podobného, jako když... tak ne, to nemohu napsat, páč by to neznělo úplně slušně. Tak jinak (a názorněji) – možná se vám už stalo, že jste po Michaelu Connellym sáhli po Petře Dvořákové a... ne, ani to není úplně přesné. Takže naposledy a teď už úplně polopatisticky – máte ještě plnou hlavu Harryho Bosche a najednou se máte přeorientovat na nějakého primitiva, co se jmenuje např. Čeněk Grázl (nebo třeba Hynek Grábl, ono to vyjde celkem nastejno).
Jestliže jsem se o tomto individuu nevyjádřil zrovna uctivě, pak vězte, že ono samo si velmi dobře uvědomuje, jaké je trdlo: „Neumím být ani tlustej, ani hubenej. Rozpůlil jsem se vod pasu dolů i nahoru a ztratil jsem všechnu naději, že mě někdo zase dá dohromady.“ To je asi to nejchytřejší, co za celou knížku z toho Grábla vypadlo (snad si tedy dovedete představit, jakou úroveň ten Chirurg má). Ano – on je opravdu chirurg a MUDr. a nejspíš bychom s ním měli mít podle paní Dvořákové soucit, protože dříve mudroval ve stověžaté matičče a teď hnije kdesi v Dolním Pičíně. Ač jsem se snažil, nad smutným Gráblovým osudem se mi při nejlepší vůli nepodařilo uronit jedinou slzičku – takový jsem necita! A to si ten chudák prochází už tady na zemi očistcem – nejenže ho vyhodili z Prahy kvůli takové prkotině, jako je chlast na operačním sále, ale navíc žije se semetrikou, co mu dělá ze života peklo a se spratkovitými pubescenty, kteří z nepochopitelného důvodu vyrostli z jeho děcek, na jejichž výchovu kašlal, protože řezal a kuchal...
Je to fakt nevýslovné drama a strašné dilema – jako co fčíl má dělat, když sudba byla k němu tak krutá a on nyní v polovině života musí přemýšlet, jak té své ne vlastní vinou nešťastné existenci dát nějaký vyšší smysl v podobě pravidelného sexu, protože pro co jiného by měl člověk žít, že... Ta Dvořáková je fakt vymakaná spisovatelka, všechno do té své knížky dala, Grábl je přesně takový, jaký má být – jeho nitro je rozervané doslova předpisově, hluboké existenciální problémy, co furt musí řešit, jsou jako opsané z psychiatrické příručky a ani tu obligátní milenku mu autorka neodepřela. No a když se ten hňup občas zasní a napadne ho, jak by to bylo krásné, kdyby se z těch Postoloprt zase dostal do Prahy, mnohá čtenářka (je to totiž ženský román) zaslzí.
A o to přece jde, ne? Správná spisovatelka je inženýrkou lidských duší a měla by tudíž zvěstovat všem, kdo to po ní budou číst, že život není peříčko, je ale potřeba bojovat a nevzdávat se – vždyť člověk, když chce, dokáže být šťastný i v zapadlých Vejprtech, jde jen o to umět hledat a nacházet drobné každodenní radosti v nemocničních chodbách, po kterých chodí sympatické sestřičky a to by v tom byl čert, aby... No comment.
Kniha Chirurg je přesčasová, uvědoměle angažovaná literatura, co si plně zaslouží čestné označení liberálnědemokratický realismus. Je určitě dobře, že současné české spisovatelky neexperimentují s kýčovitým rusofilně-puškinovským stylem, orientují se na západní tvorbu a píšou tak, jak se má a jak si to od nich dnešní společnost žádá. Nesvadbová, Tučková, Denemarková, Hůlová a teď tedy Dvořáková, jedna lepší jak druhá (a to jsem určitě na některé zapomněl)...

Komentáře (5)

kniha Chirurg recenze

katy238
16. listopadu

Opět dost dobré, když jsem v knižních skupinách četla chválu a ódy na tuto knihu a bonpary házené plnými hrstmi na oslavu její skvělosti, obklopil mě optimismus ohledně tvorby českých autorek. Po přečtení recenze se stav vrátil do normálu a české ženské literární tvorbě se (až na čestné výjimky, které taky nemají mezi ženami vysoké hodnocení) raději opět obloukem vyhnu. Dík :-D

siena
11. listopadu

JaneH, jak jsem psala ve svém příspěvku. Nečetla a nejspíš ani nehodlám. Ale o to přeci nejde. Poukázala jsem pouze na to, a není to první vaše podobná recenze, že vám v nich ani tak nejde o zhodnocení knihy, o to, jestli je autorka spisovatelka s velkým, či malým "s", ale že se vypořádáváte rovnou s imaginárním táborem svých ideových nepřátel. Liberálnědemokratický realismus? V poslední větě zmíněné, to mají být nějaké jeho zástupkyně? Všechny píší o stejném a na stejné úrovni? Nebo některé z nich "pouze" zastávají občanské názory, které se neshodují s těmi vašimi? Proto jsou na odstřel a určené k odpadu? Proto Magnesia Litera, jako váš symbol "zkurumpované" ceny, jak jste se tu také již vyjádřil, je zmíněna v samotném názvu příspěvku? Aby bylo ihned naznačeno, jakým směrem se bude recenze ubírat? A znovu opakuji, není to první podobně laděná recenze, proto se domnívám, že si mohu tyto poznámky dovolit. Takže se opravdu chováte úplně stejně, jako ten, koho jste v tom příspěvku kritizoval, i když dle mého ještě hůře....

JanH
11. listopadu

Jasmi a sieno – vám se ta knížka líbila?

siena
10. listopadu

Jasmi, souhlasím s Vámi.
JaneH, vzpomínám si na váš starší, zdejší článek, kde jste se zamýšlel nad tím, kdo by měl být recenzentem. Zkuste si ho po sobě přečíst...vaše recenze, nejen tato, totiž "trpí" přesně tím, co jste tomu, dle vás nehodnému tohoto "řemesla", tehdy vytýkal. I když vaše obsese, vaše potřeba urážet ty, kteří svět vidí jinak než vy sám, vás dělá, dle mého, méně hodným, než byl ten "neznámý". Ten měl knihám ubírat "jen" z důvodu "špatného vyznání". Tehdy jsem napsala, že jistá dávka subjektivity u recenzenta není nic špatného, že se dá, jestli je konzistentní, vysledovat a počítat s ní. Vy ale jdete ve svém úsilí dál. Nejen zkritizujete samotný titul, samotného autora, ale hned přihodíte další, z "nepřátelského tábora". Bez jakéhokoliv rozlišení, jaké literatuře se zmíněné autorky věnují, rozlišení jejich spisovatelskému umu. Ono to není totiž podstatné, kvůli tomu jste ani tuto "recenzi" nepsal, viďte? Hodně smutné...

Původně jsem nechtěla hledat, ale řekla jsem si, že by to bylo správné, když už s tím článkem operuji. Nechť mohou posoudit i ostatní:
"...Jiné recenzenty (kteří jsou třeba výborní) může zase diskvalifikovat to, že jsou tak nějak podvědomě zaujatí vůči nějakému autorovi, literárnímu směru, náboženství nebo ideologii. Znám např. recenzenta, který nenávidí křesťanství (myslím římské katolictví) do té míry, že i kdyby někdo psal jako Goethe nebo František Neužil, byl však přitom katolík, je pro něj literární nula. ..."
https://www.databazeknih.cz/blog/cist-recenze-nemusi-byt-ztrata-casu-4281

A ještě poznámka. Knihu jsem nečetla a ani nemám v plánu. Proto nepolemizuji s hodnocením samotné knihy, ani s hodnocením autorky.

Jasmi
10. listopadu

Recenze autora nejvíce vypovídají o něm samém. O tom, kým je, čím žije. A co si sám o sobě potřebuje potvrdit.