Červenobílá

recenze

Červenobílá (2014) / Morsie (743 views)
Červenobílá
To koukáte, do jakého sousta jsem se to zakousla, co? No upřímně, i já sama čumím trochu jako vyvoraná myš. Ale co na plat, zkrátka mě zajímalo, jakýže titul vyhrál tu cenu Knižního klubu. Rozumějme si, chci mít přehled o konkurenci!

A tak jsem si knížku objednala a netrpělivě čekala, až mi konečně dorazí a já se v obřím svetru – kterým by nepohrdl ani Kurt Cobain – a s horkou čokoládou uvelebím ve svém houpacím křesle, po očku budu pozorovat venkovní sychravý podzim a především si pak budu číst.

Inu, čas od času se stane, že mi pod ruce, respektive pod oči, přistane nějaká ta knížka věnující se druhé světové, holocaustu, koncentrákům, nacistům a Židům – témata, která se mě osobně dotýkají a zajímají mě.

Zkrátka jsem něžná dívka, která se nebrání troše syrových faktů oněch nacistických let – ale tam to taky končí. Když se mě zeptáte na první světovou, stěží vám řeknu, kdy a proč vlastně byla. Trochu hanba, já vím a proto můžu říct, že mě Červenobílá nezaujala jen z konkurenčního hlediska, ale taky toho obsahového.

Protože víte co? Je to fakt maso.

Je zvykem, že tu po svém převyprávím obsah knížky. Tentokrát se tomu ale předem vystříhám. Zajedno je to náročné a já nechci vypadat jako blbec, kdybych uvedla něco špatně – kdo si to má všechno pamatovat – a za druhé to ani není nutné.

Jednoduše, autor tu píše o šesti letech, které strávili českoslovenští legionáři na území Ruska a především pak o osudech čtvrtého pluku a životní cestě Rudolfa Medka, původem učitele a pozdějšího brigádního generála a spisovatele.

Tohle je knížka, kde skutečně poznáte, že to psal zapálený člověk, někdo, kdo tím žije. Inu Dalibor Vácha je historik a to se pozná i na jeho románu. Vskutku, Červenobílá je román, žádná literatura faktu, ale moc fikce tam stejně nenajdete. Je to do detailu propracovaná a precizní kniha, která by dobře posloužila i jako učebnice. A sama za sebe můžu říct, že kdyby takové učebnice byly, dějepis by byl hodně oblíbený.

Autorovy popisy všech bojů a historických událostí jsou realistické a zcela pravdivé. Vedle Rudolfa Medka mají v příběhu svou roli i další historické postavy jako plukovník Švec nebo velitel Čeček. Ale jelikož je to román, svoji roli tam přece jen má i pár fiktivních hrdinů, kteří jsou ale díky Váchově skvělému stylu vyprávění nerozeznatelní od těch skutečných.

Červenobílá je čtivý příběh, který vás obohatí o spoustu, podle mě důležitých, informací, rozšíří vám úhel vnímání toho být Čech a dokáže vám, že se s odhodláním, vírou a nadějí dokáže i hrstka odvážlivců postavit celým armádám.

A v neposlední řadě je to hold těm skoro zapomenutým hrdinům, které Dalibor Vácha vkusně přivedl zpět k životu a svým čtenářům umožnil poznat jejich činy.

Není to to nejsnadnější čtení, ale každý, kdo se aspoň trochu cítí jako patriot, bude Červenobílou potěšen. Tedy, měl by…

Komentáře (0)

kniha Červenobílá recenze