Byl pozdní večer, první máj

recenze

Už ani nevím, kdy jsem poprvé uslyšela první verše Máje, a se stejnou nejistotou si nevzpomínám, proč jsem si tak dlouho toužila toto slavné dílo přečíst a nedostávala se k němu. Jak příhodné, že se mi pěkné vydání nakladatelství Fragment dostalo do rukou právě v prvomájových časech.

Je pozdní večer, první máj. Večerní máj je lásky čas. Krásná Jarmila nedočkavě čeká na svého milého Viléma, ale ten nepřichází. Nešťastný Vilém, vůdce loupežníků, sedí ve vězení a utápí se v slzách, zítřejší jitro bude poslední, které uvidí, než mu kat setne hlavu za vraždu otce, jež svedl jeho milovanou Jarmilu.

Před čtyřmi lety by oslavil dvou sté narozeniny nejvýznamnější představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie Karel Hynek Mácha. Své kultovní dílo Máj vydal jako šestadvacetiletý v roce 1936 vlastním nákladem v šesti stech výtiscích. Porozumění od svých obrozeneckých souputníků se však nedočkal, neboť v něm lidé nenacházeli uměleckost a vlastenectví, ačkoli právě to v díle dominuje. Hlavní hrdina - loupežník a otcovrah - se tehdejší společnosti zdál rovněž nevhodný. Máchovu velikost rozpoznaly až následující generace počínaje Májovci v druhé polovině devatenáctého století - myšlenkovou hloubku pojící se s dokonalým líčením přírody, objevným použitím eufonie, rytmu, oxymóronu a metafor.

Tato lyrickoepická básnická skladba vypráví o skutečné události z českých vesnic, odehrává se u Máchova jezera a hradu Bezděz. Ačkoli jsou hlavními tématy láska, smutek, sebelítost, májová příroda, myšlenky smrti a lepší budoucnosti, podle všeho se Mácha snažil tímto dílem kritizovat tehdejší společnost.

Zajímavým prvkem je bezpochyby prolínání poetického zobrazování a opěvování májové přírody a tragického vypravování o nešťastném životním osudu Viléma a Jarmily. Zaujalo mě i první intermezzo, ve kterém se příroda připravuje na Vilémův pohřeb. A ačkoli se mi všechny čtyři zpěvy a dvě intermezza líbila, poslední zpěv, v němž vystupuje sám autor, mě téměř dojal svou upřímnou otevřeností a slovními obraty.

Večerní jako máj ve lůně pustých skal;
na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.

Ačkoli se téma zdá být nezajímavým, neboť, co si budeme povídat, takovéto tragické konce jsou typickou zápletkou dějů po celá staletí, každému čtenáři učaruje Máchův básnický jazyk, poetické metafory mísící se s prostým vyprávěním, nápaditost a pestrost každého verše, různé gramatické zvláštnosti a personifikace, kterou mám z osobních důvodů ve velké oblibě. Dílo vyhlíží, když se nad tím tak zamyslím, jako směs všech možných slohových útvarů. Tuto domněnku potvrzuje hrstka řečnických otázek, monology vedené ve věznici a výše zmíněné drobnosti hrající veledůležitý význam.

Máj se mi opravdu líbil a vyniká svou zvláštní krásou nad veškerou mnou doposud čtenou poezií. Má v sobě nedefinovatelné kouzlo, které pocítí jen ten, kdo právě májové verše čte, prožívá. Občas jsem si musela některé pasáže přečíst několikrát, abych plně pochopila jejich význam. Tuto mírnou složitost děje však vyvažuje neskutečné množství básnických přívlastků.

A když o tom tak uvažuju, vlastně bude Máj navěky aktuální knihou, která nikdy neztratí smysl pro čtenáře. Pokud opomeneme tragickou lásku, nabízí se nám zamyšlení nad vraždou, násilím a odplatou. Dnešní svět je toho plný a možná by si právě ti lidé, kteří si to doposud neuvědomili, měli Máj přečíst.

Hodnotit Máj nějakými hvězdičkami je opravdu těžké. Pro plné pochopení se čtenář musí maximálně soustředit, ale po umělecké stránce nemá chybu. Autor se nebál v tomto díle projevit pocity ze svého života, a to Máji hodně přidává na hodnotě.

Doporučovat Máj je vážně nejspíš zbytečné. Ten, kdo chce ochutnat českou klasiku známou po celém světě, ten po knize sáhne i bez mého pobízení. A komu témata knihy a poezie nic neříkají, ten holt nepozná krásu tohoto díla. A ti, kteří už Máj četli, si jej v tento příležitostný den mohou připomenout. :)

Komentáře (0)