Brána do jiné dimenze

recenze

Příběh je zasazen do fiktivního městečka Statler v Pensylvánii, kde jednoho dne u čerpací stanice zastaví Buick Roadmaster. Vystoupí z něj muž v černém plášti a klobouku, obsluhu poprosí o natankování a zmizí na toaletě. A to doslova, jelikož už ho nikdo nikdy nespatří. Tmavomodrý Buick je dopraven do depa policejní stanice, kde je podroben zkoumání. A to, co členové policejního sboru zjistí, každému z nich změní život na mnoho let dopředu.
Čtenář se o záhadném Buicku dozvídá prostřednictvím vyprávění několika státních policistů, z nichž má na něj každý své vzpomínky.
Román Z Buicku 8, který je pojmenován podle skladby Boba Dylana From Buick 6, je jeden z méně známých kousků Stephena Kinga. Je to kniha, kterou začal autor psát začátkem roku 1999 a, i když je kniha na Kinga poměrně útlá, dopsal až za tři roky. Důvodem byla nehoda, kdy spisovatele při procházce srazil dodávkou nepozorný řidič. King měl v tu dobu hlavní linii příběhu již hotovou a na všem ostatním pak pracoval při rekonvalescenci, kdy měl možnost nahlédnout do života skutečných policistů. Kniha se tedy hemží i mnoha jejich skutečnými (ať už úsměvnými či děsivými) zážitky, které tato práce přináší.
Prostřednictvím jedné z postav King čtenáře upozorňuje na to, že od příběhu nemá čekat žádnou pointu.

„Pokud jde o jeho otázky a dětinskou úpornost, s jakou trval na tom, že příběh musí mít konec a konec musí obsahovat nějakou odpověď, to všechno snad vyléčí čas.“

Kdo už má od Kinga něco načteného, ten ví, že není zrovna mistrem bombastických konců a tudíž absencí pointy nebude překvapený. Za sebe musím říci, že jsem byl s koncem spokojený rozhodně víc, než u některých jeho dalších knih. Je pravdou, že zůstane dost nezodpovězených otázek, ale na ty zásadní odpověď nakonec dostanete. Příběh je to zajímavý a (což je důležité) čtivý a dotváří Kingovo universum, jehož základem je opus magnum Temná věž. Určitě bych tu viděl spojitost s novelou Ničemní muži ve žlutých pláštích, prvním příběhem z knihy Srdce v Atlantidě. To však neznamená že ten, kdo zmíněná díla nečetl, bude o něco ochuzen. Je to jen takové příjemné zpestření pro pozorné fanoušky.
I když se jedná o nadpřirozený příběh, jednou z důležitých složek jsou zajímavě vykreslené postavy s rozličnými osudy, které čtenář sleduje téměř čtvrt století a dokáží mu přirůst k srdci.
Určitě dejte této opomíjené knize šanci.
A na závěr ještě jeden citát z knihy:

„Čas jde dál. Když jste potichu, slyšíte jeho šoupavý, smutný krok.“

Komentáře (0)