Bolest mých předků mě provází: Překvapivě výborná kniha o transgeneračním přenosu

recenze

Pojem transgenerační přenos není pro psychology ani studenty psychologie ničím novým a většina z nás se ním setkala jak ve své praxi, tak i v odborné literatuře.

Anne Ancelin Schützenberger se nám rozhodla ve své knize Bolest mých předků mě provází: Transgenerační přenos v terapii toto téma ještě více přiblížit a využila k tomu nepřeberné množství kazuistik, se kterými se za léta své praxe setkala.

Autorka se řadí k významným francouzským psychologům a psychoterapeutům. Vzdělání získávala u Jacoba Morena, pracovala s C. Rogersem a mnohými dalšími velkými jmény, které jsou pro psychology snad již legendární. Díky nakladatelství Portál se tak můžeme na problematiku transgeneračního přenosu podívat více do hloubky.

Mnoho psychologů dnes již ví, že trauma se může přenášet z generace na generaci a odnáší to jedinci, kteří původní trauma nikdy nezažili. Nám na škole tvrdí, že až 5 generací může být tímto traumatem ovlivněno. V této knize se však dozvíme, že transgenerační přenos se nemusí týkat pouze nějaké traumatické události. Z kazuistik, se kterými se Anne Ancelin Schützenberger setkala, vyplývá, že transgenerační přenos je mnohem obsáhlejší a hlubší, než by se mohlo na první pohled znát.

Autorka nám nejdříve transgenerační přenos přibližuje více teoreticky a poukazuje na různé přístupy k němu v rámci různých psychologických přístupů. I psychologové či studenti psychologie si tak v této části knihy prohloubí své znalosti s ohledem právě na transgenerační přenos.

Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem se do knihy začetla. Některé pasáže jsem musela číst opakovaně, aby ke mně slova autorky skutečně pronikla a abych pochopila jejich obsah v plné míře.

Autorka se věnuje termínům jako je genogram či genosociogram (a to velmi důkladně a také je učí v této knize vytvářet, což může být zajímavé nejen pro případné klienty psychologů, ale také pro nás jednotlivce, budeme-li se chtít zaměřit na transgenerační přenosy v rámci vlastní rodiny a hledat různé souvislosti ve vlastním životě a rodinné historii), parentifikace apod.

Jak jsem psala výše, transgenerační přenos se netýká pouze a jen přenosu traumatu. Přenášet se mohou po generace různé rodinné mýty, již dávno zapomenuté zatrpklosti, křivdy, dokonce také psychosomatika, situace, smrt a různé výročí smrti atp. Ale abych nepůsobila příliš pesimisticky, musím také napsat, že transgenerační přenos se může týkat pozitivních jevů jako je např. altruismus, péče o druhé a jiných pozitivních zvyků jako je např. rodinná tradice či rodinná kuchyně, jména apod.

Přestože teoretická část knihy byla velmi zajímavá a poučná, musím přiznat, že kazuistiky mi přišly o mnoho zajímavější. Teprve u kazuistik člověk pocítí skutečnou hloubku významu transgeneračního přenosu. Člověk si čte příběhy lidí, které autorka dávala do spojitosti s rodinnou historií a nestačí žasnout, co všechno se objeví. Chvílemi mi to přišlo snad až mystické, parapsychologické a neuvěřitelné, ale souvislost s rodovou linií byla jednoznačně prokázaná.

Po dočtení této knihy jsem musela knihu pár dní nechat trošku uležet, abych všechny příběhy vstřebala. Díky knize jsme s partnerem vedli dlouhé filozofické rozhovory a probírali danou problematiku všemi směry. Kniha na mne velmi silně zapůsobila a jsem nesmírně ráda, že se mi dostala do rukou a že jsem si ji mohla přečíst. Nejen, že mne obohatila odborně, ale obohatila mne také lidsky. U psychologů je velmi důležité, aby uměli na problémy lidí nahlížet z různých úhlů pohledů - aby jejich mysl byla otevřená. A tahle kniha mimo jiné nabízí právě rozšíření náhledů na lidské trápení.

Přestože jsem si původně při čtení teoretické části myslela, že je tato kniha napsána především pro odbornou veřejnost, po dočtení této knihy mohu s klidným svědomím tuto knihu doporučit i laické veřejnosti. Každý, koho tato problematika zajímá, bude touto knihou nadšen stejně jako já.

Knihu tedy mohu doporučit všem a za zaslání recenzního výtisku musím z celého srdce poděkovat nakladatelství Portál. Ještě jednou děkuji.

Komentáře (0)