Boj o moc začíná

recenze

Vždycky jsem si myslela, že na obálce prvního dílu Písně ledu a ohně je Jon Snow a to jsem z příběhu jen zaslechla sem tam nějaký střípek. Po zkouknutí první série Game of Thrones jsem měla stejný dojem, ale po přečtení knihy si už nejsem jistá, jestli je to opravdu Jon Snow.

Nehledě na to, kdo je postavou na obálce, se mi obálka líbí. Není tedy zrovna bůhvíjak propracovaná a mám dojem, že nebýt to Hra o trůny, hodnotila bych obálku jinak. Rozhodně by mohla být lepší, jenže upřímně mám Hru o trůny spojenou právě s touhle obálkou a mám dojem, že na jinou bych si nevznikla. Tahle je s příběhem prostě spojená.

Pochybuji, že se tu najde někdo, kdo nikdy o Písni ohni a ledu neslyšel, ať už o knize nebo o seriálu. Já se na seriál i na knižní sérii chystala dlouho, ale pořád ne a ne se k tomu dostat. Ale nakonec přeci jen nastala ta chvíle, kdy jsem shlédla první sérii, abych si udělala obrázek o tom kdo je kdo a pak se pustila do prvního dílu.

Jelikož jsem díky seriálu věděla, co se v knize odehraje, nepředpokládala jsem, že by mě něco překvapilo. I tak jsem se ale těšila, až si to přečtu i v psané formě. Přeci jen musí být kniha s několika stovkami stránek o dost detailnější než první série Game of Thrones, která se vešla do deseti hodiny. Tušila jsem, že si čtení budu užívat minimálně stejně, jako sledování seriálu.

Opravdu nevím, jak popsat děj Hry o trůny bez toho, abych vyzradila něco důležitého, jelikož mi každá pasáž přijde zásadní. Nechat to na oficiální anotaci bude v tomto případě pravděpodobně to nejlepší, co můžu pro všechny, kteří knihu nečetli a ani neviděli seriál udělat.

Jako strážce severu lord Stark považuje za prokletí, když ho král Robert pověří úřadem pobočníka vladaře a vyšle ho na jih, odkud se zatím nikdo z jeho rodiny nevrátil. Bezejmenní staří bohové nemají na jihu žádnou moc, Starkova rodina je brzy rozdělena a pobočník sám je polapen do sítě nebezpečných intrik. Ba co hůř, v exilu ve Svobodných městech za mořem dospěl pomstou posedlý chlapec. Jako dědic šíleného Dračího krále, jehož rodina byla vyvražděna, si dělá nárok na trůn.

A na severu, tam za Zdí, kde člověk nemůže nikdy říct, co je živé a co ne, se mezitím houfují mrtvé armády Jiných, které vyčkávají na konec léta a nadvládu dlouhé zimy. Příběh zrady a ambicí, lásky, čar a kouzel může začít. Zima přichází!

Hra o trůny je psána z několika pohledů. Z Nedova, Catelyn, Brena, Tyriona, Sansy, Arii, Jona a Daenerys. Příběh tedy můžeme vidět z opravdu mnoha úhlu a víme, co se v které části zrovna děje, což je pro tak obsáhlou knihu podle mě zásadní. Kdyby to bylo jen z jednoho pohledu, mohl by se člověk začít nudit a být zvědavý právě na to, co se děje jinde. Ale co mě osobně mrzí, je to, že Daeneryes neměla zrovna moc kapitol a to mám ty s ní nejradši.

Nemám moc ráda popisy a pasáže, kdy se hrdina moc zamýšlí, dávám přednost dialogům. Přesto, že v této knize bylo hrozně moc částí bez jakýkoliv dialogů, tak mi to vůbec nevadilo. George R. R. Martin to jednoduše umí podat tak, aby příběh bavil skoro každého.

Hra o trůny se neobejde bez sexu a násilí. Mně osobně to nijak nevadilo, kdyby tyto části v knize chyběly, nebyla by to Hra o trůny. Ale chápu, že některým to nemusí zrovna sednout. Přiznávám, že mě bylo vysloveně zle, když se v knize zabíjela zvířata na to jsem dost háklivá a popravdě bych to nejradši odstranila ze všeho včetně Her o trůny. Ale bohužel patří ke knize i toto.

Pak mě tedy ještě zarazil věk postav. Upřímně jsem si nedokázala představit, jak by lidé nebo vlastně ještě děti byly schopní toho, co se v knize dělo. I když se kniha odehrává v zemi, která se podobá středověku, kde se dívky vdávali a chlapci jezdily do války také v tak mladém věku, takže to tak kdysi skutečně bylo, ale i tak je to pro mě docela nepředstavitelné.

Podobně jako u anotace jsem v koncích i s postavami. Každá, která se v knize objevuje, mi přijde důležitá, ale všechny je sem vypsat nemůžu. Jenže mi přijde, že napsat jen o jedné nebo o dvou, by bylo opravdu nefér. Takže asi popíšu ty, z jejichž pohledů jsou psány kapitoly, i když jich je opravdu mnohem, mnohem víc.

Ned Stark je milující manžel a otec. Je to čestný muž a udělá cokoliv, aby svému příteli pomohl, i když mu to láme srdce. Je to jeden z mála, který nepodvádí a nestará se jen o to, co je nejlepší pro něj. Je to odvážný a soucitný muž, který se za nikoho neschovává.

I když to na první pohled nevypadá, tak Catelyn Stark není jen oddaná manželka a milující matka, ale i velmi odvážná žena, která se umí postavit za svou rodinu. Je tvrdohlavá a za každou cenu chce zjistit pravdu. Většinou je příjemná, i když v některých situacích mi přišla až moc tvrdá.

Bren miluje šplhání a pohyb. Je hodně aktivní, což ho přivádí do maléru, ale on se nevzdává. Má naději a bezmezně věří své rodině.

Tyrion je malého vzrůstu, naštěstí je ale Lannister a tak se s ním zachází slušně. Překvapivě to není vůbec zatrpklý muž, který by si svou výšku kompenzoval násilím, spíše naopak. Bere svoji situaci s nadhledem a je na rozdíl od jeho sourozenců i v celku rozumný.

Sansa Stark je naivní husička zamilovaná do zdánlivého ideálu a nos nemá zrovna nízko. Tahle holka mi prostě leze na nervy. Myslí jen na sebe, stará se pouze o oblečení, postavený a o tom, co o ní ostatní říkají. Vlastně nemá žádný vlastní názor. Je lehce zmanipulovatelná. I když je pravdou, že občas má světlé chvilky, ale moc jich není.

Arya Stark je energická. Chvilku nepostojí, neustále vyhledává nějaké dobrodružství a o šatech, vyšívání, čajových dýcháncích a pravidlech nechce ani slyšet. Je svá každým coulem, nebaví ji předstírat, že je někým, kým není.

Jon Snow je bastard Neda Starka, což není zrovna nejlepší situace, v jaké se mohl ocitnout. Ale on nezávidí svým nevlastním sourozencům, ani není zahořklý. Naopak je miluje, jako kdyby to byly jeho vlastní sourozenci, a nepochybuji, že by za ně dal klidně život. Je odvážný, čestný a rozhodně se nevzdává.

Daenerys zcela pod nadvládou svého bratra. Dělá, cokoli chce, jen aby byl spokojený a nenaštval se. Je to dost naivní chování, ale je to spíše kvůli strachu než kvůli naivitě. Když jí strach opustí, stává se z ní silná dívka, která se vrhá čelem ke všem výzvám, které se jí postaví do cesty.

Abych byla upřímná, tak i po přečtení prvního dílu Písně ohně a ledu se v tomto světě moc neorientuji, ale i přesto si něco málo pamatuji, i když bych asi nebyla schopna určit, na jaké světové straně se to nachází, tedy až na Zimohrad. Myslím, že mi bude ještě pár knih trvat, než se v tom zorientuji.

V seriálu jsou postavy na rozdíl od knihy starší a děj na sebe navazuje, ale není to zase probráno tak do detailu. V knize je děj sice popsán do detailů, ale přijde mi to takové kusovité, chybí tam spojnice mezi jednotlivými příběhy, hladký přechod, který je v seriálu. Ale zase jsem se tu mnohem lépe zorientovala v tom kdo je kdo, něž v seriálu. Což mi přijde zvláštní, většinou je to naopak. Je to úžasný příběh, ale přijde mi, že kompletní zážitek přichází teprve ve chvíli, kdy člověk zkoukne seriál a přečte knihy. I když to samozřejmě může být jen můj názor.

Jsem skutečně ráda, že jsem si Hru o trůny přečetla. Je to skutečně epický příběh, do kterého se člověk ponoří a ani neví jak. Popravdě vůbec nechápu, jak George R. R. Martin dokázala takový příběh vymyslet, jak se mu povedlo promyslet ho do detailů a dát každé postavě jedinečnou osobnost. Ale nějak to zvládl a já jsem za to opravdu ráda, jelikož tenhle svět, tenhle příběh je doopravdy úžasný.

Nevím, jestli si někdy udělám čas na to, abych si Hru o trůny přečetla znovu, přeci jen je to docela macek a je to teprve první díl v řadě, ale snad se k ní opravdu někdy vrátím. Ale nejdřív se hodlám vrhnout na druhou sérii seriálu a pak samozřejmě i na druhý díl a popravdě se už dost těším na to, jak se budou osudy postav vyvíjet.

Komentáře (0)