Bo Ostrava

recenze

Když jsem mamince kupovala tuto knihu k Vánocům a o něco později balila do papíru s tradičními motivy konce roku, představovala jsem si, že daruji klidný a milý historický příběh,

Přímá linie pátrání v minulosti jednoho domu, odpočinek. Harmonie. Zen.

A ono i prd velebnosti. Ani náhodou.

Ale ke knize samotné...

Příběh započíná vyprávěním realitní makléřky, jež se zove zkráceně Bo a jejím klasickým pracovním dnem. Prohlídka jednoho starého a od pohledu neprodejného domu. Takový normální den v lehce smogem přidušeném městě. Milá a postarší Bo bohužel netuší, že události tohoto dne znamenají pro její budoucnost zásadní změny a pro její minulost lehké oživení.

Prohlídka domu totiž není jen nevinným očumováním historického interiéru a přešlapováním po bytelné podlaze, ale i předehrou událostí, které nabírají velice rychlý spád.

Bo naštěstí není z cukru ani jemného těsta, naopak. V polovině knihy jsem nepochybovala o tom, že Bo je tvořena ze struktur týden starého chleba na topení a gumy. Jinak by neměla šanci dožít se každého dalšího střetnutí.

Neohrožená realitní makléřka se nehodlá vzdát a dát svou ani jinou kůži lacino a její protivníci už začínají tušit, že tato na první pohled jemná žena pro ně bude tvrdším oříškem, než s jakým při plánování akce počítali.

Bo se nebojí postavit jakékoliv výzvě a protivenství a nečekané útoky ze zálohy i mrštné úskoky po smogem zamořeném městě zvládá s elegancí a grácií.

Smyčka se totiž začíná utahovat a ani jedna strana netuší, kolem jakého krku nejpevněji..

Příběh je vyprávěn v první osobě ústy nezmara Bo, téměř každá kapitola je však dvojkapitolou. Započíná slovy Bo a končí deníkovým zápisem německého magistrátního úředníka Johanna Proske. Ostravského Němce se smutným srdcem. Jeho vyprávění a líčení událostí protektorátní Ostravy je smutným, byť fiktivním, ale uvěřitelným svědectvím doby. Strach, hrůza, hnus a bolest prostupovalo celé město a volný nádech byl dopřán jen vyvoleným, a ne nadlouho.

Nemohu spravedlivě rozsoudit, zda mě více zaujalo vyprávění Bo nebo smutného Proske, obojí má v knize pevné místo a jedno doplňuje druhé. Navíc je vše napsáno skutečně výtečně.

Kniha pro mě byla poněkud šokem, měla jsem za sebou dost náročnou a morbidní Mo Hayder a mnohá líčení v knize jsou i drastičtějšího charakteru, duševní odpočinek se nestihl konat. I tak to byla jízda, příběh mi nejvíce připomíná dobrý akční film přenesený na stránky a musela jsem zkrátka vědět, jak to bude dál, co bude na další stránce.

Postavy se vám dostanou pod kůži a budete jim fandit nebo jim přát smrt, podle vaší nátury.

Vila na Sadové pro mě byla jedním z velkých objevů a pokračování si nenechám ujít, už jen z toho důvodu, že jsem je kupovala ještě dříve, než tento první příběh. Zkrátka mýlka v posloupnosti.

Nejprve se ale půjdu podívat na hlavní hrdinku příběhu, kousek od Komenského sadů, na ulici Sadová. Prý je opuštěná.

Prý...

Komentáře (0)