Básníkova žena

recenze

Žena, po které se slehla zem (2018) / Kikina182
Básníkova žena
Iránský spisovatel Manéš Ismail získal Nobelovu cenu za své básně o lásce. Ovšem v jeho zemi je to spíše důvod k pochybám než k oslavám, a tak kvůli bezpečí opustil svou zemi a usiluje o azyl v Dánsku. Jenže při cestě se oddělil od své milované manželky Aminy, která není k nalezení. Manéš je zoufalý.

Když je požádán o rozhovor pro tisk, vybere si Noru Sandovou, novinářku, která pendluje mezi Dánskem a Londýnem, místem, ke byla Amina naposledy spatřena. Slíbí jí exkluzivní rozhovor, pokud mu pomůže najít jeho manželku.

Nora Sandová se tohoto úkolu hned chopí a i přesto, že se jí mnoho lidí snaží zabránit v tom, aby odhalila pravdu, nevzdává se. Někdo tu totiž hraje opravdu špinavou hru a nejde pouze o Aminu. A to Nora nemůže dopustit. Ani jako novinářka, ani jako člověk.

Vždycky ráda sáhnu po dobrém thrilleru. U tohoto mě zaujala především anotace a přiznám se, že mě trochu oslnila značka světový bestseller. Vlastně tak moc, že jsem zjistila, že kniha je druhým dílem ze série těsně předtím, než jsem začala psát recenzi. Na druhou stranu to ukazuje, že na mě kniha udělala opravdu skvělý první dojem.

Přestože se kniha celou dobu vydává po stopách Nory Sandové, zvolila autorku er-formu, která mi přijde i vzhledem k mnoha popisům v knize opravdu vhodnější. Právě díky popisům, kterých je na můj vkus až moc a přijdou mi tak trochu suché, jsem měla za začátku problém se do knihy Žena, po které se slehla zem začíst. Ale po několika desítkách stran se rozběhl příběh, a kniha se mi najednou četla mnohem lépe.

Už námět knihy se mi moc líbil, jelikož mi přišlo, že na podobná témata toho nebylo zrovna moc napsáno. Ale po přečtení jsem z knihy ještě nadšenější. Tohle je možná fikce, ale nepochybuji o tom, což je vzhledem ke knize dost smutné, že se podobné případy stávají i v realitě. A rozhodně ne ojediněle.

Důležité také je, že nejen námět je v podstatě z reality, ale že je i zpracovaný tak, jak by pravděpodobně probíhal i ve skutečném světe. Tohle mám na knize asi nejraději. Žádné umělé přikrášlování situace, jen krutá pravda.

Skvělé je také to, že příběh nenavazuje na Dívky z trajektu. V obou románech je tedy ústřední postavou Nora Sandová, ale nedá se říct, že by nešlo číst jeden bestseller bez druhého. Případy spolu nesouvisí vůbec a Nořin soukromý život je v knize vysvětlen tak, že nezůstávají skoro žádné mezery.

I přes poněkud nudnější začátek se mi kniha nakonec opravdu líbila. Jak příběh, tak i způsob, kterým je napsán. A myslím, že se v brzké době vrhnu i na první díl, Dívky z trajektu. Věřím, že mi nabídne stejně skvělý příběh jako Žena, po které se slehla zem. Ale zatím vám můžu doporučit alespoň tento druhý díl.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia - Ikar.

Komentáře (0)

kniha Žena, po které se slehla zem recenze