Babička pozdravuje a omlouvá se

recenze

Příběh vypráví o sedmileté dívce jménem Elsa a její babičce. Elsa je jiná, než ostatní děti. Nemá žádné kamarády (kromě babičky), domů se vrací s monokly a ředitel školy říká, že by se měla přizpůsobit. S babičkou unikají do pohádkového světa, kde je odlišnost výhodou a Elsa se stává neohroženým rytířem. Společně podnikají různé honby za poklady, avšak přijde den, kdy se na takovouto cestu bude muset Elsa vypravit sama.

Autor se u nás proslavil minulý rok svou knihou „Muž jménem Ove“, o které už asi většina z vás slyšela. Předpokládám tedy, že jste nepřehlédli ani tuto novinku psanou Backmanovo rukou.
Již rok si říkám, že si toho slavného Oveho musím také přečíst, ale zatím jsem se k tomu nedostala. Když mi tedy byla nabídnuta Babička jako recenzní e-kniha, řekla jsem si, že četbu Backmanovy knihy již dále odkládat nebudu.

Dříve jsem slyšela poměrně hodně chvály na styl autorova psaní, tak jsem se musela přesvědčit o pravdivosti na vlastní kůži.
Jednou z výrazných vlastností je opakování vět. Autor vám napíše větu na začátku kapitoly, ale vy jí možná zatím úplně nerozumíte. Ke konci kapitoly se věta objeví znova a tentokrát už vám je jasné, co tím chtěl autor říct. Tento prvek se mi opravdu líbil, i když už jsem se setkala i s negativním ohlasem.
Další zápornou vlastností, by pro některé mohla být občasná předvídatelnost příběhu, ale dle mého to na jeho kvalitě neubralo.

„Ne všechny příšery tak vypadají i navenek. Někteří si příšeru nesou uvnitř“

Hlavní postava je skoro osmiletá Elsa, která je o něco vyspělejší než ostatní děti v jejím věku. Ráda čte a dbá na správnou gramatiku, často všechny opravuje. U jejích vrstevníků si tím však nemůže vytvořit příliš přátel, spíše naopak. V dnešním světě se odlišné děti setkávají se šikanou poměrně často a tak si myslím, že je dobře, že na tuto skutečnost autor v knize upozorňuje.
Jednou z věcí, které mi byly na Else nesympatické, byla její záliba v elektronice – vlastní chytrý telefon, knihy čte zásadně na iPadu a neustále vyhledává informace na Wikipedii. Dle mého je to smutné, ale jedná se o další věc, která je v dnešní době zcela normální.

Ze začátku vám možná budou připadat příběhy vyprávěné babičkou scestné a nepodstatné, ale během čtení poznáte, že tomu tak zdaleka není. Také se přesvědčíte o důležitosti všech vedlejších postav. To se mi na příběhu líbilo, jak je vše krásně vzájemně propojené, a že každá informace získaná při čtení je podstatná.

Dle mého je to kniha pro každého, zasmějete se u ní a možná si i pobrečíte.
Rozhodně nelituji toho, že jsem si knihu přečetla a jsem zvědavá, co řeknu na knihu Muž jménem Ove, kterou si chci v co nejbližší době také přečíst.

Komentáře (0)