Apokalyptická párty v supermarketu

recenze

Monument 14 (2013) / Lorrainee (172 views)
Apokalyptická párty v supermarketu
Samotný námět je úžasný a musel se psát snad sám.
No uznejte, banda dětí, supermarket, venku apokalypsa... nádhera. Bohužel, autorka tomu moc nedala. Příběhu chybí výrazné charaktery a ději jiskra. Celé to pak působí jako vesměs o ničem, jen děcka co se flákaj po marketu a nějaká akce minimální.
Když si vezmete, že venku šílí lidé pod vlivem chemikálie, je absorudní, že zrovna supermarket vezme útokem jen jeden člověk z celého města. Ne, tomu tedy nevěřím. A tomu zotavení z puchýřů z té chemikálie už vůbec ne.
Dále nevěřím Deanovi, hlavní postavě, že je to kluk. Bohužel, tenhle nedostatek vnímám v dost knihách psaných ženami z pohledu pubertálního kluka.
Abych ale jen nekritizovala... Námět je rozhodně dobrý a pokud hledáte něco na odpočinek s kapkou napětí, je to ideál.
Vy s mladšími sourozenci se pobavíte nad náladami drobotiny, které jsou naprosto přesné a ne jednou jsem měla chuť jednoho mrňouse proplesknout nebo někam zavřít.
A také konec je dobrý. Autorčina snaha o napětí se probudila a ti kteří byli knihou nadšení více, berou druhý díl útokem.
Já se ještě rozmyslím.

Oficiální anotace

Čtrnáct dětí. Jeden supermarket. A milion věcí, které nabraly špatný směr.
V akcí nabitém debutovém románu Emmy Laybourneové se stal supermarket útočištěm pro čtrnáct dětí – šest středoškoláků (oblíbených i neoblíbených), dva osmáky (z nichž jeden je technický génius) a šest malých dětí. Zní to jako velká zábava, když si můžou dělat, co chtějí, ale ne v případě, že venku zuří jedna katastrofa za druhou, počínaje monstrózním krupobitím a konče použitím chemických zbraní, které svět – jak ho znají – vedou do záhuby. A jediné, na co děti myslí, je věta: Uvidím ještě někdy své rodiče?

Komentáře (0)

kniha Monument 14 recenze