Andrew Pyper - Démonolog (RC review)

recenze

"Na světě jsou věci, které většina z nás nikdy nevidí. Vycvičili jsme s k tomu, abychom je neviděli, a když je vidíme, pokoušíme se předstírat, že jsme je neviděli."
- David Ullman, Démonolog, str. 196

*David Ullman a jeho osud*
Když jsem knihu otevírala, musím říct, že se o mě pokoušel strach. Už je to dlouho, co jsem se naposledy koukla na nějaký ten horor (a přesně vím, který to byl), ale Démonolog měl tak fascinující a lákavou anotaci i obálku, že jsem jí nemohla odolat. A musím říct, že toho nelituji, i když se našlo několik much, které mi prostě neseděly.
David Ullman, hlavní hrdina, který celý příběh vypráví, mi jako postava moc nesedl. Už na začátku si všimnete, že vede jakýsi svůj vlastní vnitřní boj. Na jednu stranu jsem ho chápala, ale na druhou… Jak je možné nesvěřovat se vlastní ženě, nedat jí pocit důvěry a přitom svoje pocity směřovat ke svojí „kamarádce“? Už to mě celkem znepokojilo… Vlastně bych řekla, že si svůj osud přivolal sám.
Tess, Davidova dcera, je dalším klíčovým bodem v celé knize. Je v ní toho mnohem víc, než si můžete myslet. A když si David uvědomí, že potřebuje chvíli oddech poté, co mu manželství pomalu ale jistě končí, bere nabídku tajemné Hubené Ženy, která se z ničeho nic objevila v jeho kanceláři, a bere s sebou Tess do Benátek. Na místo, kde celý příběh začíná…

*Elaine O’Brienová a ostatní postavy*
Elaine O’Brienová je postava, která mě v knize štvala snad ještě víc, než samotný David. Není to tím, že by byla nějaká otravná nebo tak, ale už na začátku jsem pochopila, že i když by mezi těmi dvěma mělo jít jen o čistě kamarádský vztah, vlastně to čistě kamarádský vztah není. Nevím, jestli je to pochopitelné, ale já to tak prostě cítila.
Pak je tu Davidova dcera Tess, kterou O’Brienová označuje za kopii svého otce, což se pak v příběhu jasně potvrzuje.
Mimo tyto dvě důležité postavy je tu několik dalších – Hubená Žena, která Davidovi nabídne cestu do Benátek; Bezejmenný, démon, který ho provází na každém kroku a je hlavním důvodem Davidovy cesty do Benátek a následně i po USA; Toby, kluk bez tváře, kterého neznala jen jeho dcera; Will Junger, chlap, co spí s Davidovou ženou; Raggedy Anne – neznámá stopařka, která není taková, jak se na první pohled zdá; nebo v neposlední řadě Sledovatel, ten, který má Davidovo pátrání zastavit za každou cenu.

*Překombinovaný děj?*
I přestože se mi Démonolog líbil, je tu právě ta otázka kterou si pokládám od chvíle, kdy mi příběh začal připomínat několik dalších příběhů. Nevím, jestli by se dalo říct, že mi přišel překombinovaný, ale zavání mi to tím, že se Andrew Pyper inspiroval na mnoha místech. Již v několika recenzích jsem si všimla, že je Démonolog přirovnáván ke knihám od Dana Browna. Nejspíš to tak je, ale nemůžu to posoudit, zatím jsem od něj nic nečetla, pouze jsem viděla filmová zpracování. Není to ale tak, že by David musel luštit přímo dané hádanky, který měl vyřešit Robert Langdon. Spíš jsou to hádanky Bezejmenného, který Davida zkouší, jak daleko je schopen zajít pro záchranu své dcery.
Pak tu byly pasáže, které mi skoro připomínaly filmové zpracování ( - ano, zase jsem nečetla knihu, ale rozhodně se do ní pustím) knihy od Stephena Kinga Pokoj 1408. Hon za démony, dcera uvězněná v mezisvětě, duchové a další…
V neposlední řadě musím také zmínit podobnost k filmu Obřad, kde si hlavní roli zahrál Anthony Hopkins (můj poslední horor, který jsem viděla). Tento film by měl být natočen podle skutečných událostí. Také je z prostředí Itálie (jakoby se démoni nikde jinde nevyskytovali), a také se zde jedná o dohadech posedlosti démonem, kde je důležité přijít na jeho jméno.

*Pocity, postřehy a doporučení*
Suma sumárum se mi Démonolog líbil. Jakž takž. Bylo to zdlouhavé čtení, měla jsem z něj pocit jako z Koronera – nemusím se ke knize vracet, ale jakmile se začtu, nemůžu knihu odložit. Příběh byl celkem dobře zpracovaný, ačkoliv když se na to dívám teď s odstupem, vlastně by to nejspíš všecko dopadlo stejně, i kdyby se David nevydával na cestu po Americe. Jenže to už by byl plochý příběh. Andrew tam musel dát nějaké ty zápletky, nějaká ta úmrtí, aby z toho vznikla taková kniha, která z toho vznikla.
Jak jsem se bála, že bude Démonolog strašidelný, tak nebyl. Ne tolik. Ano sem tam byly chvíle, kdy mi vyjelo obočí nahoru, ale nebála jsem se. Což bylo jedině dobře :D
Knihu bych rozhodně doporučila, a to nejen těm, co mají rádi knihy od Dana Browna, mají rádi záhady, nadpřirozeno, démony, duchy, ale i třeba těm, kteří rádi kouknou sem tam na nějaký ten ne tak strašidelná horor. Pokud jste ale k tomuto výčtu viděli navíc (nebo četli) Pokoj 1408 a k tomu film Obřad, nejspíš na tom budete s rozporuplnými pocity jako já.

Hodnocení na blogu: 4 hvězdičky z pěti

Celá recenze na stefanie-g-books.blogspot.cz

Stefanie G.

Komentáře (0)