Analfabetka, která uměla počítat

recenze

Nombeko je dívka ze slumu, neumí číst - ale má skvělou hlavu na čísla. Matematika jí skutečně jde, všechny ty výpočty, sčítání, odčítání, násobení, dělení - všechno jí jde natolik dobře, že je to až neuvěřitelné. A přes to, že je to mladá dívka, se vůbec nebojí otevřít pusu a pořádně nahlas říct, co si myslí.
A tak se Nombeko přes to, že žije ve slumu se dokonce naučí číst, a nejen díky svému smyslu pro matematiku a zvláštní povaze se dopracuje daleko pryč od proklatého slumu, kde dříve bydlela. Nombeko je totiž nejen dívkou s pořádně proříznutou pusou, ale především analfabetkou, která umí počítat.

Grandiózní příběh, který ve srovnání se "Staříkem" nezaostává ani nápady překračujícími veškeré hranice, ani bizarními zvraty a ani nezapomenutelným půvabem. Die Welt

"Analfabetka, která uměla počítat" je stejně nádherně ironická a vtipná jako Jonassonův debutový román "Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel". Guardian

Už to je možným lákadlem, proč po knize jednoduše chňapnout a pustit se do čtení. Musím se přiznat, že jsem Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel nečetla, ale po dočtení Analfabetky, která uměla počítat bych si jej docela ráda přečetla.
Obvykle nečtu knihy tohoto typu, ale Analfabetka mě jednoduše už na první pohled zaujala a řekla jsem si, že pokud budu mít možnost, ráda bych si ji přečetla. A byla to veliká změna - skok od hororů, thillerů, fantasy - ale líbilo se mi to, byla to velice příjemná změna, kterou jsem už jenom díky skvělému ději a postavám velice ocenila.

Jonas Jonasson píše skvěle, o tom jsem se přesvědčila už během krátké chvíle čtení. Jeho způsob psaní je pro mě něčím novým, s čím jsem se doposud nesetkala - a velice mě baví. Krom toho využívá zvláštní formu humoru, který celému příběhu dodává jakési osobité kouzlo, jakému jsem velice rychle a snadno jakožto čtenářka propadla.
Všechno v této knize je sice naprosto nemožné - analfabetka, která uměla počítat a další - ale tak dokonale to do sebe zapadá, že vám to možná ani nepřijde, tak jako mě. Navíc je Nombeko velice sympatická, netypická hrdinka, kterou si člověk může velice snadno zamilovat - a za to vám skutečně ručím. Krom toho je to skvěle humorné čtení, které se dokonale hodí nejen pro pochmurné propršené dny, ale také pro dny plné slunce, ideální letní čtení, řekla bych.

Co se týče postav není nic, co by se dalo označit za chybu, nebo nedalo pochválit. Jak už jsem zmiňovala, Nombeko - tedy naše analfabetka, která uměla počítat - je velice chytré děvče se skutečně dost proříznutou pusou, což je jedna z věcí, které na ní skutečně velice obdivuji. Zřejmě je to součástí jejího kouzla osobnosti, tak jako její fascinující schopnosti ohledně matematiky a čísel.
Samozřejmě Nombeko není jedinou postavou, se kterou se v průběhu čtení setkáváme, autor nám jich připravil logicky mnohem více a nutno podotknout, že jsou všechny stejně úžasné jako Nombeko. Každá postava má v sobě cosi kouzelně nereálného, co ve mě probouzelo nutkání se nad tím pousmát, protože jak si autor mistrně pohrává se všemi okolnostmi, se zdánlivými náhodami a zaplétá do nich postavy je jednoduše úžasné a nepřestávalo mě to bavit.

Komentáře (0)