Analfabetka, která udělala ze Švédska jadernou velmoc

recenze

Analfabetka, která uměla počítat (2014) / Thanyss

Už jste si jí také určitě všimli. Po stoletém staříkovi se na pultech knihkupectví objevila další neméně zajímavá a svérázná osůbka. Analfabetka, která uměla počítat. Ahoj, Nombeko!

Podle kalendáře máme sice léto, současný teplotní stav tomu ale zrovna neodpovídá a tudíž proč nezvolit knihu, kde se podíváme jak do afrického klimatu, které nám to léto aspoň připomene a v níž se následně přesuneme do švédských luhů a hájů, kde rtuť teploměrů šplhá přibližně do stejných výšin jako zrovna nyní u nás. Takže hurá do Jihoafrické Republiky, hurá do Soweta, hurá mezi uklízeče latrín.

Malá Nombeko mi byla sympatická prakticky od první chvíle, kdy jsme se potkali. Díky své značně prořízlé puse, bystrému úsudku a vysoké inteligenci se nebojí projevit nahlas svůj názor. Zvláště pak v případech, kdy je jasné, že její nadřízený je tupec. Pravděpodobně každému dojde, že v prostředí, v němž jediným hojným artiklem jsou lidské výkaly a chudinská bída, nenajdete příliš mnoho vzdělaných jedinců. K vynášení latrín přeci jen mnoho inteligence nepotřebujete.

Nombeko je však výjimkou. Má hlavu na čísla. Zatímco ostatní děti a mládež v jejím věku považuje matematiku za středověkou torturu, malá černoška se baví sčítáním, odčítáním a násobilkou. A protože opravdu není hloupá, naučí se naše analfabetka brzy i číst. No, mohl by to být krásný melancholický a dojemný příběh o tom, kterak chudá černoška ke štěstí přišla a žila šťastně až do smrti. Nebýt několika drobností…

Předně by ji nesmělo srazit auto, dále by se nesměla dostat do přísně střeženého výzkumného střediska a nakonec by se už vůbec neměla objevit ve Švédsku spolu s několika drobnostmi, jako jsou diamanty v hodnotě několika milionů a maličkatá atomová bombička s tonáží tři megatuny. Taková hračka dokáže spolehlivě uklidit plochu v okruhu 58 kilometrů. V takové prekérní životní situaci vás pořádně neuklidní ani pomocná ruka. Tedy možná by uklidnila, kdyby nepatřila člověku, který vlastně neexistuje.

A na scénu nám vstupuje Holger 2. Ke své smůle přišel na svět jako jedno z dvojčat, přičemž jeho otec by skvěle zapadl mezi svěřence doktora Chochološka. Díky tatínkovu přičinění úředně existuje pouze jeden z bratrů – Holger 1. Jedná se o součást velkolepého plánu - jak svrhnout krále a monarchii. A už se nám to začíná parádně zamotávat.

Jonas Jonasson stvořil skvěle absurdní příběh, kde vás náhoda práskne mezi oči téměř na každém rohu, nicméně to autor dělá tak obratně, že vám to vůbec nevadí. Nestačí mu jedna výrazná osobnost, ani několik zajímavých detailů. Ne, pan Jonasson jede ve velkém a míchá nám koktejl z diamantů, neexistující atomové bomby, která je však velmi reálně funkční, geniální černošky z hloubi afrického slumu, švédských dvojčat Holgera a Holgera, jež jsou si sice podobní jako vejce vejci, v hloubi duše však každý jiný, bláznivou mladou revolucionářku, která brojí snad proti všemu a všem a nakonec přijde i sám švédský král. Není zřejmě nutno dodávat, že kombinace faktorů zarytí republikáni – atomová bomba – král, rozhodně nevěstí nic dobrého.

---Pravděpodobnost, že by se analfabetka narozená v šedesátých letech v jihoafrickém Sowetu jednoho dne ocitla v nákladním autě spolu se švédským králem a předsedou vlády, je jedna ku čtyřiceti pěti miliardám sedmi stům šedesáti šesti milionům dvěma stům dvanácti tisícům osmi stům deseti.
K tomuto výpočtu dospěla dotyčná analfabetka sama.---

Analfabetka není příběh, u něhož byste se popadali smíchy za břicho v každé větě. Nečekejte prvoplánovou srandu, ale inteligentní humor s přesným dávkováním. Tahle knížka je svištivá jízda absurdnem, nebojí se dělat si legraci ze známých tváří i událostí a přitom si zachovává jasnou hlavu, přehled, nadhled a samozřejmě zatraceně vysokou čtivost. Pomocí ironie si bere na paškál lidskou zabedněnost, ignoranci, bezcitnost a celou škálu dalších lidských nešvarů, aniž by měl čtenář pocit, že se jej někdo snaží moralizovat.

Jistě, v reálném světě by pravděpodobně Analfabetka nemohla existovat, jenže to je na tom to krásné. Nechte za sebou nudnou šeď dní a vstupte do pestrobarevného Nombečina světa, kde i matematika může být úžasná věc. A uznejte, nebylo by to fajn, kdybyste ve školních letech měli za souseda v lavici takovou geniální černošku? Nepsaly by se vám ty hrůzu nahánějící čtvrtletní práce z matiky mnohem lépe?

---Karel Gustav se zamyslel a vzpomněl si na svoje předchůdce. Být hlavou státu není vždycky taková procházka růžovým sadem, jak by se obyčejným lidem mohlo zdát. Vezměme si třeba takového Erika XIV., kterému se říkalo Šílený (asi oprávněně), než ho vlastní bratr uvěznil a nakonec otrávil polévkou.
Nebo na Gustava III., který se šel rozptýlit na maškarní ples a byl zastřelen. Rozptýlení se ovšem nekonalo, jelikož tehdy se ještě pohřbívalo do země. Střelec navíc mířil tak mizerně, že chudák král skonal až za dva týdny.
A co teprve Gustav V., který tomu republikánovi Holgerovi alias Idiotovi zřejmě obzvlášť leží v žaludku.---

Komentáře (2)

Přidat komentář

---