Ajla ze Zelandonců

recenze

Ajla s Jondalarem konečně dospěli do cíle. Nejprve je lidé nepřivítali nijak zvlášť přívětivě, protože měli strach z koní a z Vlka. Později však pochopili, že není čeho se obávat. Jondalar je šťastný, že je opět doma. Ajla se pomalu seznamuje s novými lidmi. Netuší, že mezi nimi může být někdo, kdo by jí chtěl uškodit. Před slavnostní, konané na jejich počest, se bývalá přítelkyně Jondalara se svými spojenkyněmi nabídnou, že Ajlu ustrojí, učešou a nalíčí, aby byla na slavnosti krásná. Dají jí oblečení, ale líčení i účes odmítne, zdá se jí to hrozné. Když přijde mezi lidi, všichni se jí smějí. Ženy jí totiž dali na sebe pánské zimní spodní oblečení. Ajla však všechny překvapí a hrdě ho nosí. Najednou už nevypadá tak směšně. Jediné, co je směšné, jsou ty, co tohle vymysleli. Ajla se spřátelí s Jondalarovou rodinou i se Zolenou, První zelandonou Deváté jeskyně - Jondalarovou první láskou. Pomůžou spolu několika lidem. Ajla zjistí, že je těhotná. Jondalar má nápad. Navrhne matce a jeho bratru Joharanovi, aby Ajlu přijali za svou, ještě dřív, než bude letní setkání, kde se s ní hodlá spojit. A to se taky stane. Ajla je šťastná. Ale vezmou se ti dva nakonec? Co její dítě a stále utajovaný Durk? Vrátí se pro něho k lidem Klanu? To se snad dozvíme v pokračování.

Kniha se mi líbila, kvalitou bych jí přirovnala k Širým pláním. Mnohem víc se mi Líbil první, druhý nebo třetí díl. Ale nechci soudit předčasně, ještě jsem nedočetla do konce. Celá série Dětí země rozhodně stojí za přečtení.

Komentáře (0)