Ajla z Mamutonů

recenze

Ajla s Jondalarem jsou na cestě k Zelandoncům. Po cestě se na nějakou dobu utáboří u Mamutonů. Jsou to taky "Ti druzí", ale přesto jiní, než Jondalar. Nebydlí v jeskyních, nýbrž v hliněných obydlích, mnohem pohodlnějších, než oba dosud znali. Přijmou je a obzvlášť Ajlu si rychle oblíbí. Hlavně Renek, snědý obyvatel tábora Lva. Jondalar poprvé okusí, jaká je žárlivost a jaké může láska přinášet utrpení. Jondalar ukáže táboru Lva svůj vrhač oštěpů, i jeho použití v praxi. Ajla zase předvede své umění s prakem. Tím se ale ještě víc zalíbí Rankovi, který ji touží získat a mít ji sám pro sebe. Díky Jondalarově a Ajliným znalostem se Mamutonům podaří ulovit celé stádo bizonů. Jsou z cizinců nadšení. Obzvláště mamot. Navrhne proto těm dvěma, aby u nich zůstali a stali se tak členy tábora Lva. Aby byli Mamutoni. Jondalar nesouhlasí. Chce se vrátit ke svým lidem. Ale Ajla je jiného názoru. Poprvé v životě cítí, že o ní někde stojí a že by mohla někam patřit. Souhlasí. Tak se z Ajly, která nemá nikoho, stane Ajla z Mamutonů. Při obřadu Ajla požije jí neznámý nápoj, po kterém nad sebou ztrácí kontrolu a nakonec skončí v Rankově lůžku. Jondalar je zdrcený. Nikdy nikoho nemiloval, a tak nemohl zažít nevěru. Alja nechápe, proč se tak zlobí. Ženy klanu přece musely být povolné pokaždé a komukoli, kdo udělal znamení. Mamot ji ale vyvede z omylu a vysvětlí jí, že u nich to takhle nefunguje a že může kdykoli odmítnout. Od té doby už Ajla nikdy s Rankem slasti nesdílí, ale Jondalar už se k kní nechová jako dřív. Jak tohle jen dopadne? Mamot se Ajle svěří, že kdysi přišel do klanu se zlomenou rukou a že se ho ujala léčitelka - matka Izy. Setkal se i s Krebem. Vštěpuje Ajle, že pokud chce být tou nejlepší léčitelkou, musí se postavit světu duchů a čelit tak svému strachu. Nemůže se spoléhat jen na léčivou moc bylin, ale musí prosit o pomoc i duchy. Ajla zprvu váhá, ale nakonec svolí. Připraví pro ni a pro mamota nápoj, který připravila při setkání klanu před sedmi lety....

Příběh mě zaujal. Ale nemohu říci, že více, než předchozí knížky. Asi je to tím, že jsem se do knížky "zakousla" až ke konci, do té doby to bylo takové, nemastné, neslané. Prostě zdlouhavý popis tehdejšího žití. Tím se příběh samotné Ajly dostal trochu do pozadí. Nicméně, při dočítání knihy jsem byla zklamaná, že za poslední stránkou nenásleduje další a další. Rozhodně doporučuji.

Komentáře (0)