... a z popela se zrodil fénix

recenze

Tak jsme se dočkali. Na závěrečný díl trilogie Oko za oko jsem se těšila jako malé dítě. Není se čemu divit - Jenny Hanová a Siobhan Vivianová nechaly čtenáře na konci druhého dílu se spoustou nezodpovězených otázek. Stály však odpovědi za to?

Pokračování se vyvinulo směrem, kterým byste to možná nečekali, a to především mezi postavami. Z rozpáleného tria zbyl skutečně jen popel a prach a můžeme sledovat, jak se charaktery postav ukazují v ostrém světle.

Existují série, kde kvalita každým dílem opadá. V závěru Prachu a popele si však větu "jednička byla stejně nejlepší" rozhodně neřeknete. Jenny a Siobhan každým dílem gradují. Zatímco první kniha se jeví jen jako průměrný příběh ze života středoškolaček, druhá opatrně nastiňuje, že je za tím vším něco víc. A ve třetí se to všechno rozjede na plné čáře. A tahle jízda odpovědí, které jste ani nechtěli, rozhodně stojí za to.

Jedinou, ale fatální chybou tohoto finále je bezpochyby epilog. Ten bych z knihy nejradši vytrhla a navěky předstírala, že ty stránky neexistují. Někdy je epilog fajn, v tomhle případě nebyl ani trochu potřeba, naopak, dokonale zkazí dojem z celého příběhu.

Zapojím-li ale sílu vůle a ten konec si odmyslím, bylo to dobré. Jako hodně dobré. Pokud jste četli některý z předchozích dílů, určitě by byla chyba si poslední část nechat ujít. Tohle se autorkám prostě povedlo.

Komentáře (0)